Kvarteto Pavla Haase je letos nejlepší. Za svůj debut sbírá ocenění, která završila cena britského časopisu Gramophone, nejvýznamnějšího periodika v oboru, pro nejlepší komorní nahrávku roku. Vyvážená čtveřice dvou dívek a dvou chlapců se sešla před dvěma a půl rokem, vyhrála soutěž Pražského jara a dostala exkluzivní smlouvu od Supraphonu. Vydavatelství se trefilo, prvotina zabrala. Kdyby klasika měla popularitu alespoň klasického pětiboje nebo motorek dvěstěpadesátek, plnili by Haasovci první strany denního tisku.
Ucho Svobody: Kvarteto Pavla Haase oceněno časopisem Gramophone
Titulky třeba v MfD: Bomba, Haasovci dobyli Londýn, LN: Kvarteto Pavla Haase je nejlepší na světě, Blesk: Sex nás baví víc, tvrdí světoví šampióni. Protože tomu tak není, zaznamenali je pouze ti dva, tři čeští novináři, které si hlavní média ještě z útrpnosti a bizarního smyslu pro kuriozity uchovávají. Přidám se, úspěch kvarteta Pavla Haase, jak se čtveřice pečlivě nazývá, je skutečně výjimečný. Jiným to trvává déle, než pouhou jednu desku se dvěma kvartety, než se prosadí.
Vítězná kombinace spojila osvědčené Listy důvěrné Leoše Janáčka - mimochodem jeden z nejjímavějších kvartetů světa – s málo známým Z Opičích hor právě od Pavla Haase, Janáčkova žáka, který skončil v koncentračním táboře. Zatímco první nahrávka sbírala ceny, připravili Haasovci již druhou, kompletující skromnou kvartetní tvorbu obou autorů – Janáček napsal kvartety dva, Haas tři. Dá se čekat, že ani druhotina nezapadne.
Otázkou je, co přijde potom. I v klasice platí, že nejdůležitější a nejtěžší je pozici si udržet. Tedy potvrdit, že nešlo o shodu příznivých okolností. Ty lze pojmenovat takto – mladí, sympatičtí lidé, novici na světových polích, výborně vybraná kombinace přeznámého a neznámého autora, přičemž v obou případech se jedná o kvalitní hudbu a hlavně celkový hlad po novinkách, které ještě jakž takž dokážou oživit stojaté vody současné produkce, kdy i v klasice CD poněkud ztrácejí pozice.
Znám několik kvartet, která spolu působí – a někdy i v nezměněné sestavě – desítky let. Jezdí trpělivě tam, kde o ně mají zájem, hrají klasiky a snaží se vylézt z ponorky s nepoškozenou fasádou. Což je samozřejmě katastrofická vize. Většina z nich, a to se určitě týká i kvartet světových, žije z podstaty. Přesně na té úrovní, které lze v jejich případě dosáhnout. Musím je obdivovat, žijí ve vztazích, vedle kterých jsou manželství alespoň poněkud spokojená radostným masopustem.
Kvarteto Pavla Haase má prostě skvěle našlápnuto. Nepamatuji si podobný rozjezd. Nemusejí nic předstírat, usmívat se ve společenských rubrikách nezorientovaných médií, která k takovým jménům pak přidávají nesmyslné přízvisko virtuóz. Oni v tuhle chvíli minimálně virtuózy jsou. Tak jim budeme držet palce.