Tu první polohu přináší bluesman Joe Richardson, tu druhou autorka a zpěvačka Carla Trevaskis. Na obalu se vyskytují jakési plastické figuríny s poněkud odervanými končetinami. A náznaky lásky. To vše v kontrastu s chladnou technikou a odcizením světa vůbec. Pokud bude doprovázeno podobnou hudbou, bude snesitelné, chtělo by se říct. Je málo takto propracovaných nahrávek na dnešních trzích. Doba kompozic přesalbových jakoby minula. Recoil a jeho Subhuman se k nim úspěšně obrací.
Když se na konci osmdesátých let dali dohromady Bob Dylan, Jeff Lynne, Tom Petty, George Harrison a Roy Orbison, vypadalo to spíš na jakousi bezradnost a snahu udržet se na výsluní ve vrcholícím marasmu tehdejšího pohledu na populární hudbu a žánry příbuzné. Aktuální reedice obou alb sestavy Traveling Wilburys, jak se tehdy ve snaze o hranou anonymitu tito muzikanti pojmenovali, ukazuje, že to byl projekt hodně smysluplný. Ostatně pozdější spolupráce Pettyho s Lynnem to potvrdila. Obě alba doplňuje DVD s několika klipy a i z nich je cítit, že pánové se dobře bavili. Celý komplet pak patří k nahrávkám, které vám nemůžou neudělat radost. Pokud jste kdy měli rádi alespoň jednoho z nich. Dylan drhne nad náběhem přílišnou lehkostí Lynnovou, Petty s Harrisonem to pěkně přitvrzují a Orbison dodává zkušenost. Současná doba stahování podobným sestavám nepřeje, kdo by je na anonymních přehrávátkách vůbec měl šanci vyluštit?
