Devět tisíc lahví červeného vína – zhruba tolik jich je pečlivě vyrovnaných na policích stěn restaurace Don Ernesto v Buenos Aires. Nejrůznějších sklepů, značek, chutí a samozřejmě i cen. Restaurace leží ve čtvrti Once, jedné z typických čtvrtí střední, středně vyšší, společenské vrstvy v argentinském hlavním městě. Restaurací, jako je Don Ernesto, jsou v Buenos Aires tisíce.
Latinské oči Filipa Kandy: O zemi steaků, tanga a fotbalu (Když do voleb chybí už jen hodiny)
Tato mezi nimi nijak nevyniká ani nezaostává, co se týče velikosti a sortimentu. Víno tady není na ozdobu. Majitel říká, že hosté u něj denně k jídlu vypijí asi 200 až 300 lahví, o víkendu i víc. Grilují se tu vynikající hovězí steaky, přesně takové, jaké jsou typické pro celou Argentinu. Jeden takový, středně propečený, skvěle šťavnatý, a o váze nějakých 600 až 700 gramů, si – po celodenní namáhavé práci – dávám u Ernesta i já. A další, stejně velký, také můj kolega kameraman. Ne, vůbec nechci, abyste nám záviděli. Uvádím to pro ilustraci. Je půl hodiny před půlnocí a restaurace je plná, žádný volný stůl. Stejně, či velmi podobné menu si dávají i desítky dalších hostů. Píšu o tom proto, že před 5–6 lety byly stejné restaurace plné jen zpola, a možná i jen ze čtvrtiny.
Mnohé musely zavřít. Majitelé tehdy prodávali své podniky a začínali nanovo. Bylo to období hluboké ekonomické a finanční krize. Argentina si na přelomu roku 2001 a 2002 prožívala státní bankrot. Miliony Argentinců tehdy přišly o své úspory, mnozí emigrovali, neviděli budoucnost. Hluboká krize tehdy překvapila i zahraničí a obrazy z následných nepokojů a střetů v ulicích s oběťmi na životech tehdy oblétly svět, včetně České republiky.
Dnes je situace v Argentině zcela jiná. Země krizi překonala. Restaurace Don Ernesto a tisíce dalších jsou toho každodenním obrazem. Argentinci už zase masivně večeří v restauracích, hoduji a pijí víno. Konzumují. Zásluhu na tom mají reformy dočasné vlády prezidenta Duhaldeho v roce 2002 a pak celé období vlády prezidenta Kirchnera, 2003-2007. Uvolnily kurs pesa (za Menema totiž bylo peso uměle drženo v hodnotě amerického dolaru, což zcela zruinovalo domácí výrobu a vývoz), restrukturovaly státní a veřejný dluh prostřednictvím dluhopisů a výhodnými zahraničními smlouvami, a nastartovaly potřebné sociální reformy. Argentina se jako zázrakem postavila na nohy.
Jen pro srovnání: na počátku vlády prezidenta Kirchnera dosahovala nezaměstnanost 25 procent – dnes 8 procent. Padesát procent Argentinců žilo v chudobě – dnes dvacet procent. Výroba se zvyšovala o 8 procent ročně! A kupní síla rostla. Neudiví proto, že většina Argentinců je s odcházející vládou spokojena, a největší šance na prezidentský úřad teď má právě kandidátka vládního hnutí. A tou je současná první dáma, manželka prezidenta Nestora Kirchera a senátorka Cristina Fernández de Kirchner.
Ani Evita ani Hillary
Argentina má skutečně velké šance na to, že se do nejvyššího křesla poprvé dostane prostřednictvím voleb žena. Jednou už Argentině žena vládla, ale jen dočasně. V sedmdesátých letech, po smrti prezidenta Juana Dominga Peróna, byla dočasnou prezidentkou jeho vdova, Isabel Martínez. Nevzešla ale z voleb. Argentinci ale milovali a dosud nesmírně milují jinou ženu: Tou byla legendární Evita, první žena Peróna. Od její doby je Cristina Fernández de Kirchner dnes další ženou, která si získala srdce velké části Argentinců. Přitom jsou obě ženy tak rozdílné. Evita pocházela z lidu a mimořádně charismaticky pomáhala chudým a pracujícím. Cristina je právničkou a mnohaletou senátorkou, která pečlivě dbá o svůj zevnějšek. Cristinu s Evitou v Argentině nikdo nesrovnává. Zato zahraniční komentátoři a tisk často mluví o Cristine jako o argentinské Hillary. Ano, obě ženy mají leccos společného. Obě si našly své manžele na Univerzitě, a ti se pak po jejich boku stali nejprve guvernéry a pak i prezidenty. Obě jsou právničky, obě jsou senátorky, obě umějí dobře a poutavě mluvit a obě sdílejí myšlenky, které se dají – velmi obecně a zjednodušeně – zařadit do proudu jakéhosi levého středu.
Mezi oběma existují ale i značné rozdíly: Tak třeba Hillary Clintonová zatím ještě ani nezvítězila v boji o prezidentské křeslo v nominaci své vlastni strany, zatímco Cristinu nominoval prakticky ze dne na den její muž, prezident Nestor Kirchner. Hillary musela představit a obhajovat své myšlenky ve stovkách debat a veřejných vystoupení, zatímco Cristina o nich prakticky nemluví. Nemá potřebu. Opírá se o úspěchy vlády svého muže, a v jeho programu hodlá pokračovat. Říká: „El cambio consistira en hacer mas de lo mismo. Změna spočívá v tom, že hodlám dělat víc stejných věcí“. Naopak Hillary v žádném případě nezakládá své projekty na pokračování v dosavadním trendu. Právě naopak.
Stručně, mezi oběma ženami jsou výrazné shody i četné rozdíly. Kdosi se už v Argentině ptá: "Jak by asi reagovala pani Fernández de Kirchner na případný skandálek, třeba jako ten kolem Moniky Lewinské? O to tady ale teď nejde. Hlavní a markantní je vysoká podpora, kterou dnes Cristina má u Argentinců. Zatímco její muž získal před čtyřmi lety v prvním kole voleb pouhých 22 procent, a později zvítězil až v kole druhém, teď vše nasvědčuje tomu, že Cristina podle dosavadních výzkumů, překoná hranici 40 procent a bude zvolenou prezidentkou Argentiny už v prvním kole, tuto neděli 28. října.
V příštím deníčku budeme na stejné téma pokračovat.