Hned dvě osobnosti muzikantské se dočkaly poct ještě zaživa. Celou novou nahrávku věnoval Bobu Dylanovi Bryan Ferry. Vzpomínáte - kdysi protagonista progresivních Roxy Music a pak poněkud zploštělý seladonsky uhlazený interpret salónních písní. Vždycky ovšem osobitý a zajímavý. Překvapil mě tím novým albem - Dylana bych od něj nečekal. A možná se to ani nemuselo stát.
Ucho Svobody - Pocty žijícím
Album Dylanesque (www.bryanferry.com) přináší 11 Dylanových největších hitů, lze-li vůbec tyhle geniální písničky takto označit. A podařilo se mu čekané - nedokázal z nich vykřesat žádnou osobitost. V lepších případech vítězí síla napsaného nad Ferrym, v horších pak Ferry jen napodobuje. Myslel to nejspíš dobře, asi si Dylana váží, ale výsledek není přesvědčivý. Doufejme, že na prvním koncertě v Praze zvolí jiný repertoár.
A Tribute to Joni Mitchell (najdete na www.nonesuch.com) vznikl jinak. Producenti prostě poskládali skladby, které v uplynulé době nazpívaly světové muzikantské osobnosti. Vznikl zajímavý a až přepestrý obraz. S účastí abecedně sestaveno Bjoerk, Emmylou Harris, k.d.lang, Annie Lennox, Brada Mehldaua, Jamese Taylora nebo Caetana Velosa. Jmenovaní se pokoušeli uchopit naprosto také osobité skladby Joni Mitchell většinou spíš neúspěšně. Charisma se jim nepodařilo přebít. A tak uspěli jen osvědčení snad pokaždé. Prince, jenž strhujícně nazpíval skladbu A Case Of You, Cassandra Wilson, která po svém ztmavila For the Roses a především neuvěřitelný Elvis Costello, který dokáže pokostelit ku prospěchu věci snad cokoliv na světě. Zde Edith and the Kingpin. Podtrženo - skladby Joni Mitchell lze úspěšně doporučit pořád především v autorčině podání.
Pro obě nahrávky tak platí to základní a optimistické - pro hudbu jako takovou a pro znalé posluchače naštěstí obě veličiny žijí a tvoří. Držme se jich, zaslouží si to.