Ovšem současně se v médiích objeví seznam českých politiků a jiných významných osobností, kteří jsou údajně izraelitského původu. Není nyní důležité, že řada z nich nemá s židovstvím vůbec nic společného. To svědčí pouze o neinformovanosti autorů rasového rejstříku. Nicméně znovu je tu termín Žid dehonestujícím označením.
Říkáme si v zemích Koruny české, že antisemitismus u nás nikdy nijak zásadně nevykvetl. Že pokud se objevily jeho příznaky, vystoupili zdejší osvícení, kupříkladu Tomáš Garrigue Masaryk, a uťali této hnusnosti tipec. Jenže například v období „druhé republiky“, ještě před nacistickou okupací, pravověrní Češi snaživě vylučovali Židy z profesních komor. Gestapácká knuta ještě nad nimi nesvištěla, a už byli horliví.
Lze skutečně předpokládat, že takových, kteří považují slovo Žid za nadávku, je v této zemi pomálu. Rozhodně chci věřit, že počet takto smýšlejících je mizivý. Ale jsou. A spolu s nimi také dále žije skutečnost, že pojem Žid je urážka.
Slyší-li to například právě v prostorách sparťanského stadiónu nějaký malý klučina, který ví, že jeho idol Řepka by slávistům nejraději… a jeho někdejší začínající vzor Sivok nad sešívaným dresem zvrací, a že tedy červenobílí jsou největší darebáci a odporníci na světě… A dostane-li se mu k tomu informace, že je třeba těm sešívkům vynadat co nejsprostěji, tedy do Židů, dostává vskutku eticky kvalitní výbavu do dalšího života. Navíc, když ví, že ti politici jsou také samí Židi. A že by se o nich mluvilo nějak pěkně, to se doopravdy říct nedá.
