Svět podle Zdeňka Velíška (72)

Včera jsem měl možnost položit několik otázek španělskému ministru zahraničních věcí Miguelu Angelu Moratinosovi. Zdálo se mi, že nejzajímavější odpověď mohu dostat na otázku, zda španělský ministr zahraničí vidí východisko ze slepé uličky, kterou představuje fakt, že česká vláda považuje text evropské ústavy za mrtvý, zatímco španělská vláda ho urputně brání, a neubrání-li ho, chce z něho zachránit co nejvíc nebo alespoň vše podstatné. Už proto, že občané Španělska text ústavy ratifikovali v referendu a jejich vláda se teď ani nemůže zpronevěřit jejich vůli. A hlavně ani nechce. Naopak, zásady obsažené v textu ústavní smlouvy považuje za rozumné a potřebné.

Osmnáct ratifikací… je to argument nebo ne?

„Než se proces ratifikace evropské ústavy zastavil, vyjádřilo s ním souhlas osmnáct členských států Unie, takže to nemůže být mrtvý text. Těch osmnáct členských států ho nehodlá pohřbít“, řekl Miguel Angel Moratinos na můj mikrofon 21. května 2007.

Nicméně řešení vidí šéf španělské diplomacie v kompromisu. V kompromisu s českou a polskou vládou, s Brity, prostě s kýmkoli to bude třeba.

Protože jsem se v poslední době zabýval hlavně francouzskými prezidentskými volbami, jejich výsledkem a jejich důsledky, byl bych se rád Moratinose zeptal, zda vidí možnost dosažení kompromisu také s novým francouzským prezidentem. Ten hodlá prosazovat evropskou smlouvu redukovanou na nutné minimum. Chce tedy pravý opak toho, co chce Moratinos a co by v podstatě chtěla i Angela Merkelová.

Nebyl už čas se zeptat. Tak se pokusím na to téma sám zaimprovizovat: Co udělá Sarkozy nejen v záležitosti nové evropské smlouvy ale v záležitosti posílení dnes značně ochablé Evropské unie, to zatím není jasné. Řekl slavnostně, že bude jednat rychle. Když jde o symbolické akty zapadající už do další volební kampaně (ve Francii budou v červnu parlamentní volby), Sarkozy skutečně jedná rychle. Co se týká jeho cesty do Berlína za Angelou Merkelovou, současnou předsedkyní EU, rychleji už opravdu ani jednat nemohl. Dopoledne vstoupil jako nový prezident do Elyzejského paláce, odpoledne už v Berlíně hlásal, „že je třeba zbavit Evropu ochromení, do kterého upadla“. Není třeba ho podezírat z neupřímnosti. Je ale třeba mít přitom také na zřeteli, že kdykoli se Sarkozy odhodlal jít v evropské tématice až k jádru věci, vycházelo najevo, že nebude ani snadné ani rychlé sladit jeho názory na to, jak má Evropská unie vypadat, s názory, které v Evropské unii převládají a jsou už dokonce zakotveny v její legislativě.

Sarkozy a možnost kompromisu

Ve svém „manifestu“ vydaném před dvěma měsíci knižně pod titulem Ensemble (společně) napsal mimo jiné také tyto věty:

- Evropa silného eura, Evropa, v níž se volný obchod a konkurence ctí jako náboženské dogma, Evropa fiskálního a sociálního dumpingu, Evropa bezhraničního rozšiřování, v níž mají národy dojem, že se Unie dělá bez nich
a někdy dokonce proti nim, tato Evropa má svůj díl odpovědnosti za krizi identity, kterou my Francouzi prožíváme.

- Unie (…) nemá sveřepě bránit vzniku silných domácích podniků, nemá svými pravidly napomáhat tomu, aby se po rozparcelování dostaly do amerických, indických či jiných rukou. Unie má evropským podnikům naopak pomáhat při zvyšování jejich konkurenceschopnosti a při uvádění jejich nových výrobků na trh.

- Unie, která se bude chtít zhostit své zodpovědnosti, nebude
z volného obchodu dělat náboženství. Bude naopak trvat
na preferování evropských výrobků na evropském trhu.

Sarkozy celkem jasně říká, že by rád Unii přeměnil v hráz proti rizikům otevřeného světa. V projevu proneseném těsně po svém zvolení prezidentem to vyjádřil nejpregnantněji:

„Zapřísahám evropské partnery, aby nebyli hluší ke hněvu těch, kdo dnes nevidí v Evropské unii hradbu, která by je chránila, ale trojského koně, s nímž přicházejí všechny hrozby vnějšího světa.”

V předvolební kampani Sarkozy rád zdůrazňoval, že je mužem pevných zásad. Všichni, kdo si opravdu přejí „zbavit Evropu ochromení, do kterého upadla“ si teď kladou otázku, zda se jim podaří z něj udělat muže moudrého kompromisu.