Ve složitostech života někdy nelze rozplést zašmodrchané klubko narušených vztahů, vyčíslit jednotlivé pohledávky, prozkoumat, komu bylo ublíženo více a komu méně, a všechny záležitosti spravedlivě narovnat za pomoci paragrafů. Nechybí-li na obou stranách vůle se domluvit, smířit se třeba i s tím, že bude spravedlnost poněkud pokulhávat, je-li odhodlání se k minulým sporům již nevracet, pak může být tlustá čára elegantním řešením. Je jisté, že tento nástroj nesmí být zneužíván a že je třeba zkoumat, zda si tímto způsobem nechceme jen ulehčovat nepříjemnosti při pitvání nějakých nechutností, či zda nevzdáváme lehkovážně ohledy na vyšší principy mravní. Nicméně, tlustá čára může uzavřít bolestivou kapitolu ne vždy radostného soužití.
Tlustá čára není Tlustého čára
Pátek třináctého
Nejsem vůbec přítelem numerologie, znamení a snů - ale když se např. letos zmiňují „osmičková“ výročí, připomeňme, že snad symbolicky v pátek 13. června bylo na jednání Poslanecké sněmovny rozhodnuto o ustavení komise, která by měla posoudit rozsah a způsob řešení otázky narovnání mezi státem a církvemi, jak ji předkládal vládní návrh. Řečeno méně diplomaticky, vládní návrh neprošel. Jak však bývá v kraji zvykem, vznikla komise - jak známo, z návrhu poslance ODS Vlastimila Tlustého.
Ustanovení komise bývá jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak věc nevyřešit. A přitom to vypadá tak odborně a nasazení z toho málem čpí… K nějakému řešení však tato otázka dospět musí. Nemůžeme říci, že dříve nebo později. Už teď je totiž pozdě. Současný stav je provizoriem, které nepřináší nikomu užitek. Budoucí řešení se může blížit současnému vládnímu návrhu nebo na něm může více vydělat stát, popřípadě naopak církve a náboženské společnosti. Nebo se může přihodit, že prostě církve nedostanou nic (je-li v ustavené komisi i zástupce KSČM, není to vyloučené. Tlustá čára za roky 1948 a 1949? Kdepak. Jen místo dělnicko-rolnického nářadí rudé ovoce…).
Jestli bude posléze usneseno, že ve vztahu k církvím a náboženským společnostem neproběhne žádné narovnání, natož restituce, i to bude řešení. Aspoň budou všichni vědět, na čem jsou…
Jak byla Tlustého čára narýsována
Kdybychom mohli mluvit o tlusté čáře za minulými nenormálními vztahy mezi státem a církvemi, byla by to pěkná možnost pojmout tuto čáru zároveň jako startovní a začít vytvářet pravdivější, nezatížené vztahy. Tlustého čára však pouze vyškrtla řešení, které se po dlouhých letech marného vyjednávání konečně jevilo jako schůdné.
Samozřejmě nevím přesně, jaké motivy vedly pana poslance k tomu, aby se postavil proti návrhu vlády, která je vedena jeho spolustraníky. Že v ní není v této otázce ani jednota ani kolegialita, je patrné. K čemu ale Vlastimil Tlustý směřuje, není zcela zřejmé. Rozhodně je však naprosto jasné, že svižně surfuje na vysoké vlně dlouhodobě negativního vztahu společnosti k církvím a náboženství vůbec. Věru, není to záviděníhodný úkol provést v nejateističtější zemi v Evropě důstojné vypořádání s církvemi! Jak snadné je tomu naopak zabránit a přičíst si nemalé plusové body. K této Tlustého čáře přiložila ochotnou ruku i populistická opozice.
Přednosti vládního návrhu
Často zaznívaly informace o vládním návrhu - ponejvíce ve spojení, kolik by to za budoucí desetiletí stálo, včetně úroků. Nad velikostí částky se podlamovala kolena, tudíž mediálního účinku bylo dosaženo. I ve veřejnoprávní televizi. Chtěl bych alespoň heslovitě zmínit přednosti onoho návrhu, které nebyly dostatečně publikovány:
● Návrh byl vypracováván vládou společně s církvemi. Nebyl to tedy diktát žádné strany, ale společný kompromis.
● Ačkoliv se částka, která by měla být vyplacena, zdá astronomická, církve nenárokovaly vše, na co by měly restituční nárok. Navíc, jak jsem se doslechl, byl na velmi omezeném území učiněn pokus všechny církevní majetky zachytit, popsat, ocenit - ukázalo se, že by to bylo velice zdlouhavé, nesmírně obtížné a nákladné.
● Dlouhé splatné období, během něhož díky úrokům původní částka o tolik narostla, nebyl požadavek církví, ale potřeba státu, který by nárokovanou částku nebyl schopen vyplatit dříve.
● Není třeba rozepisovat, že mezi církvemi v našem národě existuje mnoho ne zcela zahojených ran z minulých století, což se týká nejvíce vztahů mezi katolickou církví a nekatolickými křesťanskými církvemi. Mají vzájemně na co poukazovat a kde se cítit poškozeny - nejen v otázkách dogmatických, ale i materiálních… Proto vůbec není samozřejmé, že mezi sebou nalezly shodu, že si stanovily, při vzájemných ohledech, omezený rozsah svých nároků.
● Nevyřešená otázka církevního majetku také brání některým obcím, které nyní musí znovu odkládat důležitá rozhodnutí, např. o územním plánu v lokalitách, kde je nějaká nejistota kvůli vlastnictví církevního majetku.
Co dál?
Na „černopáteční“ postoj parlamentu zareagovali společným prohlášením předseda České biskupské konference Mons. Jan Graubner a předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý. Vyjádřili zklamání nad složením komise i lítost, že si stát nevážil jejich vstřícnosti. A také vyslovili, že „církve a náboženské společnosti očekávají od zákonodárců jasná stanoviska a podle nich rozhodnou o dalším postupu ve věci naplnění svých legitimních očekávání“.
To může znamenat, že když si členové poslanecké komise (např. její místopředseda, sociální demokrat Michal Hašek) stýskají, že nemají dost podkladů, může se stát, že jich dostanou až dost, i když nebylo možné je dodat ve stanovené lhůtě pro početnost položek a jejich častou složitost. Ne, tlustá čára není Tlustého čára.
- Finance pro církve podle vládního návrhu zákona autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/205/20449.jpg
- Vlastimil Tlustý autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/192/19133.jpg
- Jan Graubner autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/2/169/16898.jpg