Léto budiž pochváleno! Totiž takové to pravé, kdy nás sluníčko ráno tahá z postele a slibuje veškeré letní radovánky, včetně koupání a lesů plných hub. Ne však taková ta letošní parodie na léto, kdy nás proudy deště tlačí zpátky pod deku, a radovat se lze snad jen z toho, že podobně trpíme všichni. Tento nešťastný způsob léta se druhdy nezamlouval ani Vladimíru Vančurovi, jenž o něm lehkou rukou napsal nesmrtelnou story. A jakoby vypadli z Vančury, dodnes se nám zachovali bědující majitelé koupališť, které tento způsob letní sezóny přivedl k zoufalství, neřku-li na mizinu.
Rozmarné léto na český způsob
Ale ani jiné atributy letošní okurkové sezóny nejsou nijak povznášející. Letní česká politika se naštěstí scvrkla na výkřiky zhrzených populistů nebo na průlomové utužování pořádků již mnohokrát utužených. Člen komise pro vyrovnání státu a církví za ČSSD pan Jandák do ospalé letní nálady vstoupil prohlášením, že církev již dávno od komunistů dostala 45 miliard korun, aby „jí“ nespadly památky (od komunistů předtím ukradené). Což pro pana Jandáka znamená, že církvím není třeba nic vracet, což pro jeho stranu zase znamená, že odblokování pozemků pro obce má se dít co nejrychleji a samozřejmě bez vazby na vyrovnání. Existují i zprávy pozitivní: v posledních několika dnech, kdy nepříjemné lijáky nahradila úporná vedra, bylo prezidentem konečně podepsáno odpuštění poplatků novorozeňatům za jejich prodlévání v porodnici. A šéf sociálních věcí pan Nečas opět svatosvatě slíbil podpořit úplné rodiny s dětmi (neplésti si s dosud preferovanými „samoživiteli“), zavést sousedské mikroškolky a případně i týden otcovské dovolené. Některá media mají sklon tato opatření vydávat za epochální vítězství socialismu, ve skutečnosti se jedná o jen chabé sebezáchovné kroky k udržení prosté reprodukce. Nakonec ovšem i ty kočárky se řvoucími budoucími daňovými poplatníky mohou vylepšit celkový dojem z letošního léta.
Horší je vědomí, že po prázdninách se do úřadu vlády navrátí ona stejně (ne)schopná a rozhádaná vládní koalice, jaká tam slavně zasedala před prázdninami. Tatáž koalice, která posvětila velmocenské ukradení Kosova Srbsku a schválila miliony na zalepení rozpočtu tohoto nádherně samostatného protektorátu, mimochodem neuznaného třemi čtvrtinami členských států OSN. Ta samá vládní garnitura, jež např. uvrhla na naše dálnice monstrózní silniční vlaky, ta, která hodlá směnit železniční trať za dálniční přivaděč a je zřejmě svolná i se zrušením pátečního zákazu jízdy kamionů. A tak třebaže nám cena benzinu poněkud klesla, pochopitelně mnohem pomaleji a méně než letěla vzhůru, radost z chrochtajících kamionů mít nemůžeme, stejně jako ani ze soutěže sebevrahů (vrahů?) o rekordní žeň smrti na silnicích.
Světla a stíny letošního léta dopadly i na mne, resp. na náš rodinný automobil. V jednom z mála slunných podvečerů jsme zatoužili po osvěžení v báječném lomu na okraji vesničky na Vysočině. Skvělou koupel vystřídal šok při návratu k autu, spořádaně zaparkovanému v řadě jiných na krajnici. Za slabou půlhodinku blaženého cachtání v průzračné vodě s nohy oždibujícími rybičkami zmizely zánovní pokličky na našich kolech jako pára nad hrncem. Neuvěřitelné? Záhada pro místního detektiva? Ale kdeže! Jak suše konstatoval náhodný řidič, „lidi jsou neuvěřitelný …..“ (nepublikovatelný výraz). Ale všechno zlé k něčemu dobré, jakož i inovace pokliček za pár stovek. Anebo dokonce snad laskavé varování sv. Kryštofa, abych už to s tím předjížděním nepřeháněl?