Viděli jste ten nekonečný zahajovací ceremoniál OH v Pekingu? Dokonalý skoro až do poslední žárovky, přemetu, tahu obřím štětcem a úderem načepýřeného Lang Langa do klavíru? Zajímaly by mě pocity předsedy Českého olympijského výboru. I když ten bude teď nejspíš zahlcen sebezpytováním při odhalení peripetií jeho života v komunismu, na které tak rád zapomněl. A tak aspoň primátor Bém se určitě díval. Jaká by byla odpověď Prahy olympijské, pokud se tento bombastický trend udrží? Češi dali světu, pokud vím, ruchadlo, kontaktní čočky, slovo robot a Švejka. Krátkozraký umělý hrdina Haškova románu na novém Národním Košťál O2 Česká spořitelna RWE Škoda Auto ČEZ Plzeňský prazdroj Zentiva stadiónu rozorá meze?
Ucho Svobody: Olympiáda v Praze a nejlepší jazzmanni světa
Americké jazzové periodikum Down Beat zveřejnilo v srpnovém čísle výsledky 56. ročníku ankety kritiků o nejlepší jazzové muzikanty. Hlasovalo 117 kritiků z celého světa (Česko mám tu možnost zastupovat osobně). A výsledky jsou jednak tradiční, jednak zajímavé. Nejlepším jazzovým umělcem roku se stal Herbie Hancock. Není divu, za svou desku The Joni Letters dostal letos Grammy pro nelepší nahrávku bez ohledu na žánry. To se v jazzu naposled povedlo Stanu Getzovi v roce 1964. Hancock kromě toho vyhrál kategorii klávesy a synťáky. Potvrdila se tak stále silná pozice jazzrockové generace, odstartované fenoménem Milese Davise už před téměř 4 desítkami let. Další muž té éry, loni bohužel zemřelý Joe Zawinul, vstoupil do síně slávy. Hancocka jsme viděli v Praze už několikrát, Zawinula také. A do třetice osobnost jazzrocku - saxofonista Wayne Shorter, který tu byl na Pražském jaru, vyhrál s jasnou převahou u sopránek.
Zatímco na prvních místech instrumentalistů jsou často jména těch, kteří k nám zajíždějí, ještě přidejme Scofielda, Methenyho, Mehldaua, Jarretta nebo McBridea, u zpěvaček jakoby se čeští promotéři báli, že prodělají. Letos po roce opět vítězná Cassandra Wilson tu nikdy nebyla, a to už překročila padesátku a je vytrvale vynikající. Její tmavý hlas by určitě mohl probarvit i nejeden velký pražský sál. A druhá Dianne Reeves Česko míjí také.
Mezi muži tradičně suverénně vyhrál Chicagan Kurt Elling, který tu byl loni v Plzni a předloni v Hradci Králové. O pár sloupků níže se umístil Bobby McFerrin, jenž rozpálil Rudolfinum v rámci Strun podzimu.
Těch kategorií je daleko víc, ale pokud chcete znát kompletní výsledky, zajděte si na www.DownBeat.com. Já už jen dodám, že tradičně jediným českým zástupcem mezi oceněnými je Jiří Mráz, mezi akustickými basáky osmý. A že absolutní vítěze má anketa dva. Skladatelku, aranžérku a šéfku big bandu Marii Schneider, která trhala rekordy aktuálním albem Sky Blue. To lze mimochodem koupit jen přes internet a psal jsem o něm k datu vydání i v této své rubrice.
A snad největším překvapením je vítězství mnichovského vydavatelství ECM v kategorii jazzových labelů. Trhlo letos i slavnou Blue Note. Už 39 let vydává až umanutě jeho šéf a současně producent Manfred Eicher album za albem v té své specifické kategorii European Contemporary Music. Kde nahrává i náš Miroslav Vitouš. A která dlouhé řadě Evropanů pomohla ke světové slávě. Přinesla sound často na pomezí klasiky, klidný, propracovaný, osobitý. A vlastně po celá ta desetiletí podobný. Možná i vy jste patřili mezi ty, kdo si écéemky nosili z pražské nelegální burzy a pak oceňovali jejich skvělý zvuk a zvykali si na nová jména. Manfred Eicher, jenž se stal vítězem i kategorie producent, ukázal, že bavorská metropole může být i hlavním městem jazzu.
Je to dobrá zpráva v tomhle rozkolísaném světě. Věrnost a vytrvalost se mohou vyplatit.