Volby skončily a s nimi i (před)volební kampaň. Politické strany zvolily různě úspěšné strategie s cílem získat voliče na svou stranu. V argumentaci se tahle strategie komunikace označuje jako persvazivní (přesvědčovací) a právě ona byla charakteristická pro všechny typy předvolebních reklamních politických upoutávek. Česká televize musela ze zákona vysílat hodinový blok reklam a možná i mezi vámi jsou ti, kteří to hodinu vydrželi a všechny zhlédli.
Předvolební spot a šot přivodí nám pěkný šok
Čeština před kamerou, chtějíc zůstat apolitická, nebude rozebírat spoty jednotlivých politických stran, upřímně však dodává, že některé z nich byly víc než trapné; a když jsem je viděl, pozoroval jsem sám na sobě (a jistě to znáte i vy) takový ten pocit, že se normálně stydím za tu prostoduchost.
Pravidelně ho mívám u některých reklam. Třeba se vidím, jak jdu celní kontrolou a celník se mě zeptá: „Urinal? Na co ho máte?” A jsem hotovej! To je na mě moc! A naopak se vždycky zasměju - a to mám moc rád zvířata - u Bóbika - tam, kde je od prvopočátku vidět nápad dovedený s vkusem až do konce, reklama působí, i když šokuje. Ale tam, kde nic není, opravdu ani ta smrt nic nebere.
Nebudeme tady dnes rozebírat ani argumentační sílu, ani metody a prostředky přesvědčování jednotlivých v debatách vystoupivších politických lídrů - ne že by to bylo nezajímavé, to určitě ne, ale nepřipadá mi to fér. A hlavně: to by byla témata přinejmenším pro diplomové práce. Co mě však zarazilo na některých těch předvolebních spotech na první pohled? Nepřirozenost vyjadřování účinkujících protagonistů a především jejich mluvní (řečové) vady, neschopnost artikulovat a z toho plynoucí nesrozumitelnost (např. ”komparzistka”, která říkala, že číslo šest žije, si za celou dobu nedokázala posadit normálně hlas - ten pak připomínal nepřirozený kvíkot až pištění, a to rušilo: zkrátka nebylo jí vůbec rozumět.
Ale pojďmež dál. Řekneme si něco o těch spotech, sloganech a argumentaci v předvolební kampani. Slovo spot k nám doputovalo z angličtiny. Tam je mnohovýznamové, označuje třeba tečku, puntík, skvrnku a nebo vůbec něco malého. A toho se pak začalo užívat v kinech a televizích - zkrátka jakási krátká pauza vyplněná nějakým obsahem. Dnes se spot užívá především ve významu stručné, krátké upoutávky, která má zaujmout, ne tedy poučit. Otázka je, jestli se v případech spotů politických nestává jakousi černou skvrnou v očích příjemce!
Slovo kampaň pochází z románského campagne (ve francouzštině) znamenalo původně pole, rozoraná pláň (odtud tedy pak anglický camping a náš kempink) a rozšířením svého významu pak začala kampaň označovat vojenské tažení s cílem zvítězit, nebo boj obecně. V češtině tohle slovo zdomácnělo už v dobách minulých. Protože před převratem nemělo smysl předvolební kampaň dělat, neb vítěz byl apriori znám (strany Národní fronty v čele s KSČ), dělaly se tedy alespoň náborové pracovní kampaně, třeba horníků. A protože máme chalupu na Vysočině, vím, jaké to je, když jedete na podzim za traktorem, který se právě vrací z kampaně řepné! Kampaň je tedy slovo, které je v češtině dávno doma, určitě se u nás zabydlelo dřív než další substantivum: šot. To dorazilo z anglického to shoot (střílet, vystřelit) a tedy vyjadřuje něco, co má krátkou dynamickou razanci, v masmediálním světě pak krátké vystoupení, z něhož se v některých případech ta dynamika a razance úplně vytratila.
Vědci na sympóziích vystupují a většinou v patnáctiminutové přednášce prosloví svůj projev a pro auditorium (poslouchající) si připraví doma tzv. hand out (tedy jakési stručné teze toho, o čem přednášejí). Politické strany můžou použít i tzv. leaflet (leták, prospekt, skládačka. Letos leafletu využila ODS. Tuším, že poslanec Tlustý je autorem ”tlustého kolečka”, které nám prozradilo, kolik ušetříme na daních.
Za zmínku stojí, že slovo hand out se počeštilo gramaticky (máme hand outy, vidíte to v hand outech), ne však pravopisně; zatímco leaflet už je dnes vidět i v podobě líflit/líflet. A zaznamenali jste, že podoba leader už ustoupila českému lídrovi? Jde o velmi frekventované slovo, které vytlačilo stylově a dobově příznakového předáka i poměrně neutrálního vůdce.
O tom, že součástí strategické předvolební manipulace bývají i různá cédéčka, odznáčky a gulášky, párečky nebo pivka, nemá smysl hovořit.
Končím. Když jsem šel v předvolební středu na poštu, šel jsem se psem, a tudíž pěšky. Cestou jsme míjeli plakáty ODS s horolezcem Pavlem Bémem. Na nich byl slogan, který se mně líbil. Jasný, stručný, úderný, nenásilný, slušný a vtipný: Před odjezdem na víkend změňte prosím vládu. To slovo prosím v téhle předvolební větě, která navíc připomíná běžný domácký vzkaz, udělalo hodně. Dobře to vymyslel (pan Bém?).
Jo prosím vás, abych nezapomněl: slogan pochází ze ”skotské angličtiny” a původně označoval válečný pokřik.
