Tak prý nemělo smysl se před 70 lety bránit proti německé invazi. Našich milion vojáků by nestačilo a byli bychom označeni za viníky rozpoutání války. Vzpomínám, jak můj táta vždycky říkal, s jakou chutí by do toho boje bývali šli. Asi bychom tu dnes nebyli, sestava národa by byla úplně jiná. Ale možná křemenější a sebevědomější. Prý bychom v rámci poválečného uspořádání, usnesli se dále historici na svém zasedání, připadli do německého prostoru. Kdyby peripetie vývoje byly stejné a my bychom připadli do té západní části, nebylo by to lepší? V rámci EU bychom zase našli svou identitu a… Ale skutečný vývoj odhadnout nelze, žádná kdyby neplatí.
Ucho Svobody: Bránit se nemá smysl?
Jistou naději by našemu vojsku mohly dodat nedávné mírové výsledky. Olympijské medaile a světové rekordy už dlouho zajišťují pro Česko střelci a oštěpaři, resp. střelkyně a oštěpařky. Třeba máme nějakou genetickou výbavu, která v dobách tradičně vedených válek měla ještě svou hodnotu. I když fotbalisté zas tak moc dobře nestřílejí, podle aktuálních výsledků vlastně skoro vůbec. Další důkaz, jak nesmírně těžké je to odhadnout.
Máme před volbami a zase se začínají objevovat kauzy. Téčko tamhleto, Íčko zase tohle. Bude toho určitě víc. Čtenářům přecházejí oči, co se to vlastně v politice děje, a my se můžeme jen dohadovat, jestli je to její přesný obraz, zkreslená parafráze nebo třeba špička ledovce. Jistotu můžeme mít jen jedinou - nikdy se to nedozvíme.
Je podzim a nutno dodat, že jeho nástup je skutečně razantní. A to znamená zvýšenou aktivitu vydavatelství a distributorů, kterým právě nepříjemné počasí nahrává. Budeme zase víc chodit do kina a taky sedět doma a koukat a poslouchat. Aby bylo co, o to se začíná starat právě ona zmíněná aktuální vlna. Kina přinesou české novinky.
Děti noci měly premiéru na karlovarském festivalu, oba hlavní představitelé tam sklidili ceny za nejlepší herecké výkony, a tak se mají diváci na co těšit. Osobně si to příliš nemyslím, ale to je na každém z nich. Na Bathory už jich taky dorazilo přes milión. Dalším českým filmem je Hřebejkův Nestyda. Nedá se říct, že dlouho očekávaný, protože je to jeho letos už druhý snímek. Mám Hřebejkovy filmy rád, takže se do kina vypravím. Stejně jako jsem si rád přečetl jeho názory v sobotních LN. Mohl bych je podepisovat jak na běžícím pásu. Stejně jako ty z nedávného rozhovoru s Michalem Vieweghem. Těším se na ten film.
Desky se také začínají valit a jen co se jimi dokážu probrat, rád vás na některé upozorním.
Každý občas zažíváme svá malá dilemata, jako tehdy Beneš v globálním smyslu. Má cenu se bránit? Když předem známe výsledek, když víme, že je to marné, že převaha je přílišná a navíc, ty následky? Tehdy jsme se nebránili a výsledkem, s odstupem času, je relativně i objektivně spokojený život. I když za cenu mírného vnitřního studu.