Zažíváme poměrně smutný čas: povodně, ptačí chřipka a k tomu ještě předvolební boj. Občanovi není do skoku. Kdo si ovšem lebedí, to jsou novináři. Mají o čem psát a vysílat, dokazují, že tu nejsou jenom tak pro nic za nic. Stoupá čtenost a sledovanost, protože se občan, byť mu není zrovna do zpěvu, o všech těch všeobjímajících dramatech či dokonce tragédiích rád něco dozví. Může se ujistit, jak jemu osobně je zle, nedobře, či – a to je ještě lepší – že on sám se nenachází nejlépe, ale jiní jsou na tom ještě hůř. Současně ale slyší, že jeho politici ho v tom maléru nenechají. Výrazy zvolenců jsou při tom slibování vážné, ba účastné. Vždyť volby jsou blízko a nesoucítit se svými občánky je politická ztráta bodů.
Novinářské hodování
Opět prožíváme období, v němž nám všechno ubližuje. Počasí, ptáci… a politikům můžeme radostně nevěřit, stejně nás v tom nechají. Však to známe. Občas v té vypjaté době zazní varovný rebelantský hlásek, na který jsme si však taky zvykli: A není to právě naopak? Neubližujeme my vcelku cynicky všemu okolo? Tedy přírodě či ptákům? Nedávno mi přišel domů mail, ve kterém byly fotografie z transportu prasat, a udělalo se mi z toho poněkud špatně. A nedivil bych se, kdyby se nám po nedávné hrozbě nemoci šílených trýzněných krav pašíci odvděčili taky nějakou ukrutnou vepřovou chorobou, která by člověku otrávila pěkné zabijačkové chvíle!
Novináři by onu nemoc pěkně popsali, tiskové stránky plné, na obrazovkách na co se dívat a v éteru chytáme vlny plné dobrodružných vzrušujících informací. Politici samozřejmě oznámí, že oni to mají všechno pevně v rukou, jako zblázněnou vodu, vždyť máme zkušenost, a být před volbami, vyčtou si, na kterého z nich kanečci a sviňky pohlížejí vyčítavějšíma očima.
Ovšem nyní zešílevší prasátka nepotřebujeme. Pro novináře je v téhle době témat dost! A tak tedy mohou žurnalisté, publicisté, reportéři, komentátoři, lokálkáři, investigativci i analytici všechno pěkně míchat dohromady, vyvozovat, rozebírat, nacházet příčiny a následky, občas dokonce i předpovídat. Vždyť kdo nám připomene naše prognózy za čas, kdy budou jiné přírodní kalamity, jiné zvířecí nádchy, jiné volby a jiní politici? Ba i jinudy směřovaná korupce, na tu nezapomeňme, ta se vždycky hodí a vždycky je, protože, jak všichni dobře vědí, o peníze jde až v první řadě.
Věru, je to paradoxní povolání, novinářství. Zda-li si my, jeho vykonavatelé, uvědomujeme, že čím je obecně hůř a čím jsou všichni více vykloubení – voda, ptáci, lidé, politici, peníze – tím je nám, žurnalistům, lépe. Nemusíme prstíčkem hrabat a špendlíčkem kopat, témata skáčou sama jako Češi, když se vyhraje v hokeji. Závěr se nabízí: novinářům je dobře, pokud je ostatním lidem špatně. A naopak. Ovšem o této druhé situaci je nuda sdělovat. Nicméně takové vývody nejsou přesné, jde-li totiž do tuhého a ve světě je snášenlivá a pohodová otrava, zavrtíme psem. A občanstvo zafunguje. Neboť kdo by si rád nepřečetl o tom, jak je mu zle a jak je druhému ještě hůř.