Psychologové asi vědí, jaký je mechanismus přechodu z „hluboké krize“ do „hluboké letargie“. Vědí to u jednotlivce. Když se to stane celému společenství, pak jde o fenomén dosud asi vědecky neprobádaný. Stalo se to letos společenství evropskému, Evropské unii. 20. června, po summitu, jenž uzavíral lucemburské předsednictví EU, měl málokterý ze státníků opouštějících Brusel odvahu popřít to, co vykřikovala média: EU je v krizi. Lucemburský premiér, a v té chvíli předseda Rady EU, Jean-Claude Juncker, řekl: „EU není v krizi. Je v hluboké krizi“.
Svět podle Zdeňka Velíška (20)
Tony Blair od něj předsednictví přebíral pro svou zemi a jeho projev na summitu byl oslavován. Blair dá Unii nový impuls! Britský premiér překypoval energií a charismatem. I odpůrci britské koncepce evropské jednoty pohlédli k Londýnu s jiskrou naděje… Britské předsednictví pak spokojeně prospalo letní pauzu.
Summit je pozítří!
A když se teď, před neformálním summitem (27. října v Hampton Court), odhodlalo k prvním projevům veřejného života, sdělilo členským zemím, že dvoudenní jednání bude trvat jen jeden den a omezí se jen na jedno téma. To druhé, opravdu „žhavé” téma – proklestit cestu ke schválení rozpočtového výhledu na r. 2007 až 2013 – Britové odložili. Vrátí ho na jednací stůl až v závěru roku.A tak čas, který si EU v červnu na summitu dala „na reflexi” o tom, co dál s Evropskou ústavou, by se mohl už brzo změnit v čas na napsání nekrologu na ústavu, nezmátoží-li se někdo v Unii, aby zvedl tuhle rukavici, tj. nevytyčí-li někdo témata té „reflexe”. Ta – mimochodem - musí být veřejná, musí probíhat nahlas, protože ústava ztroskotala na tom, že o ní veřejnost nic nevěděla.
O penězích a o práci
Iniciativa k evropské ústavě se od Britů ovšem ani nečekala. Zato iniciativa v otázce rozpočtu přece jen ano. Patří k základním povinnostem předsednické země hledat ve spolupráci se členskými státy řešení problémů, které ohrožují funkčnost Unie. Budiž řečeno k ospravedlnění britské liknavosti – pokud to byla liknavost, Blair stále ještě může pozítří z tribuny summitu svou nečinnost vysvětlit - že bez německé vlády bylo velmi svízelné udělat aspoň krůček k nějaké dohodě. A vláda není v Německu dodnes. Situace v Polsku je sice po nedělním zvolení prezidenta o trochu jasnější, ale do té doby to bylo s Polskem stejné jako s Německem.
O evropských penězích se tedy tento týden nedozvíme nic. O tom, jak v Evropě snížit nezaměstnanost a zvýšit hospodářskou dynamiku se z britského Hampton Court snad něco dozvíme. Je to to první a jediné zbylé téma summitu. Bude se ale spíš debatovat než jednat. Bez peněz, jež by byly aspoň na obzoru, se asi neformální summit v Hampton Court zapíše do análů Evropské unie jako akademická diskuse. Ale pokud se podaří nějak rozplést gordický uzel „flexibility” trhu práce, volnosti pohybu pracovní síly a služeb na území Evropské unie, ( v nichž zastánci liberální politiky vidí jednu z důležitých cest k vyšší zaměstnanosti v Evropě, zatímco zastánci evropských sociálních hodnot v nich vidí spíše riziko zavádění nestandardních pracovních poměrů na úkor sociálních jistot zaměstnanců), pokud se tedy podaří ukázat Evropské unii cestu k dosažení potřebné hospodářské dynamiky při zachování důstojných sociálních záruk, nebude „akademický” summit EU v Hampton Court marný. Naopak.