Ve Spojených státech se mě často ptají, odkud jsem. Vždycky mě prozradí přízvuk. Když odpovím, že z České republiky, možná každý druhý Američan řekne, že byl v Praze, nebo že se tam chystá příští léto, anebo že jeho tchýně emigrovala z Československa. Američanů českého původu tu není málo.
Pivo, koláče a polka
Hodně jich je v Chicagu, v Nebrasce, ale nejvíc jich žije v Texasu. Některé zdroje mluví o tom, že amerických Čechů je tam okolo milionu a půl. Lidé znají nejen pivo a knedlíky, ale oblíbené jsou tam hlavně koláče.Ty lze koupit v mnoha pekárnách na různých místech. V Texasu taky funguje spousta českých organizací a spolků. Když jsem se dozvěděla, že před čtyřmi lety vyrostlo v Houstonu České centrum a muzeum jako výsledek projektu v hodnotě pěti milionů dolarů, a že za tímto projektem stojí dnes šestasedmdesátiletá dáma s českým původem, rozhodla jsem se tam podívat.
Čekala na mě budova, která na první pohled do architektury amerického města, jakým je Houston, nezapadá. „Jsme jediný barokní palác v Texasu a celých Spojených státech,“ pochlubila se Effie Rosene, která v roce 1995 založila fond na výstavbu českého centra na americkém jihu (je pravda, že je třeba brát pojem barokní palác s rezervou). I když je Effie Rosene dcerou moravského imigranta, nevyrůstala v česky mluvící komunitě. Když se jednou svého otce zeptala, odkud vlastně pochází, řekl, že je z Moravy, což je blízko Vídně. Ale ani to tehdy mladé Texasance nic moc neříkalo. Až v roce 1995 se potkala s dalšími Čechy na jedné společenské akci a nevěřila, kolik lidí se stejným původem jako ona v Texasu žije. Dalo by se říct, že na stará kolena začala být Češkou a chtěla si splnit tentokrát ne americký, ale český sen.
Pět let trvalo, než bylo ve fondu dost peněz na koupi pozemku a o dva roky později mohli v Houstonu začít stavět. České centrum a muzeum, které prezentuje „československou kulturu“ je otevřené pro Čechy ale i Američany už čtyři roky. Pořádají se v něm koncerty, minulý týden spolupořádalo centrum slovanský festival, slaví se v něm počesku svátky jako Vánoce, nebo Mikuláš, své pravidelné večery tam má houstonská opera a stalo se i oblíbeným místem pro nejrůznější oslavy a především svatby. Organizace se totiž snaží vydělat další peníze na dokončení druhého patra, ve kterém by měl vzniknout prostor pro výstavy a knihovnu. Finance jsou samozřejmě nutností, ale podle mého dojmu je pro České centrum a muzeum v Houstonu největším pohonem nadšení a pracovitost jednotlivců v podobě Effie Rosene. Spojuje je společná minulost a cíl zanechat dalším generacím něco, co jim bude jejich původ stále připomínat. Nemuseli to dělat, mohli si spokojeně užívat stáří, cestovat z našetřených peněz a těšit se z vnoučat. Místo toho ale vybudovali reprezentativní budovu Čechů, která je mimochodem součástí oficiální sítě osmnácti muzeí ve městě.
Muzeum má jen jednoho zaměstnance, zbytek tvoří dobrovolníci, většina českého původu. Jedním z nich je Allen Livanec, který má jiný osud než jeho „paní šéfová“. Na rozdíl od ní vyrůstal v městečku El Campo, které je známé velkou českou komunitou. Jeho rodina pochází od Příbrami a v nové zemi udržovala nejen mateřský jazyk ale i tradice. Allen mluvil jako dítě velmi dobře česky, ale po nástupu do školy začal řeč ztrácet. Za každé české slovo ho totiž čekal v americké škole trest. Začátky Čechů na americké půdě nebyly jednoduché, na různých místech na ně čekaly různé nástrahy - od pohlavků ve škole, přes nájezdy Indiánů na jejich první osady až po chudobu. Co rodina, to zajímavý příběh. Nástrahy přetrvaly - dnes například v podobě hurikánu Ike, který stejně jako Houston a jeho okolí zasáhl i České centrum. A přetrvalo i vědomí mezi lidmi, že tam někde daleko za oceánem jsou jejich kořeny.
Pro nás Čechy žijící v Česku, kteří jsme zvyklí na památky na každém kroku, na hrady a zámky a staré kostely, působí České centrum se svou kaplí sv. Václava a prezidentským salónkem trochu kýčovitě a uměle, ale každý nový kus nábytku nebo obraz s českou tematikou je pro Čechy v Texasu důležitým střípkem v mozaice. Tou mozaikou je češství, a to v jakémkoli rozměru. Pro někoho to znamená rodinná tradice, pro někoho jazyk anebo česká kuchyně. Za všechny jen jedno heslo, které je v Texasu dost rozšířené: „Jestli chceš být dobrým texaským Čechem, měl bys pít pivo, jíst koláče a tančit polku!“
- Effie Rosene autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/474/47326.jpg
- České centrum v Houstonu autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/474/47322.jpg
- Interiér Českého centra autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/474/47327.jpg
- Vitráže autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/5/474/47328.jpg