Sedm set tisíc utečenců z nejrůznějších zemí světa se v těchto dnech mění v sedm set tisíc legálních přistěhovalců. Kde? Ve Španělsku. Vláda Rodrígueze Zapatera si gratuluje k úspěchu své tříměsíční akce směřující k „regularizaci“ situace statisíců cizinců pobývajících ilegálně v zemi.
Svět podle Zdeňka Velíška (2)
Jaký metr na migraci?
Ve Francii naproti tomu vyhlásil ministr vnitra Dominique de Villepin, že hodlá zpřísnit opatření namířená proti nelegální migraci a že počty cizinců vypovězených ze země se asi hodně zvýší.
V Německu žádá Strana zelených (jedna ze dvou stran vládní koalice), aby se vláda v Berlíně inspirovala příkladem Madridu a aby přikročila ke stejně masové legalizaci pobytu utečenců, jaká probíhá ve Španělsku.
A opět v protikladu k tomu, pět členských zemí Evropské unie – tak zvaná G5 – tedy Německo, Itálie, Velká Británie,. Francie… ale i Španělsko - oznámilo úmysl umístit na své hranice (a to i na ty, jež jsou vnitřními hranicemi EU!) novou, takzvanou pohraniční policii. Právě kvůli nelegální migraci.
A na doplnění ještě jedna informace: Evropská komise připravuje unifikaci podmínek legalizace utečenců, které mají – od jednoho státu ke druhému - daleko k jednotnosti. Jak to ostatně dokládá už ten rozdíl v přístupu mezi vládami Španělska a Francie.Migrace je věčné téma
Shrnul jsem tu ve stručnosti pár čerstvých zpráv se společným jmenovatelem: migrace. Stojí za to věnovat jí pozornost. Protože migrace bude zřejmě i nadále průvodním jevem vývoje na našem kontinentu. Proč píšu „i nadále”? Protože tomu tak bylo i dřív. To jen nám, pro které teprve nedávno čas trhnul (železnou) oponou, připadá migrace jako nový neznámý fenomén. Když už jsem se zmínil o Španělsku a Německu, právě ty dvě země skýtají dobrý příklad: zcela nedávno - měřeno časem lidských dějin - utíkaly ze Španělska (a z Portugalska) statisíce ubožáků tajně - třeba pod plachtami náklaďáků - přes fašistickou hranici za prací do Německa (a Francie). Migrace je vlastně věčná. Byla tu vždycky a vždycky ovlivňovala osud národů. A nedá se předpokládat, že by se jí v době globalizace dalo zabránit.Španělská cesta možná inspiruje
Ale zpátky ke Španělsku: situace se tam obrátila. Už léta je tato země – před časem neschopná živit všechny své děti - útočištěm statisíců ubožáků odjinud. Ti, co přišli dříve, většinou pracují. Jen nemají „dokumenty”. Španělské úřady je dosud v zemi trpěly. Právě proto, že pracovali. Tato situace měla ovšem jak pro imigranty, tak pro stát své nevýhody. Imigranti mohli být nekřesťansky vykořisťováni, neměli žádná práva, žádné sociální zabezpečení. A stát byl krácen na daních. Pro tohle všechno musela přijít operace „regularización de los inmigrados”. Přeložit to jen jako legalizace pobytu je nepřesné. Ti lidé, i když přistáli u španělských břehů v noci a tajně, většinou po strastiplné a riskantní plavbě v přeplněné bárce, se mohli přihlásit na nejbližším místním úřadě a mít pak právo aspoň na lékařské ošetření. Jenže když jsem chtěl o nich ve Španělsku natáčet reportáž a ptal se po nějakých přistěhovaleckých táborech, každý krčil rameny. Úřady utečence nikam nesoustřeďují. To spíš farmáři, když o ně mají zájem! Vysoké procento jich ale jde rovnou hledat práci do stavebnictví a dalších 30% prostě do domácností.
Akce „regularización” dává do souladu se zákonem nejen pobyt ilegálních přistěhovalců, ale také podmínky, za jakých je zaměstnavatelé najímají. Právě oni, zaměstnavatelé, je teď od února přihlašovali a tím jim dávali šanci získat roční povolení k pobytu a k práci. Ale museli se k tomu odhodlat do 7. května. Ten den akce končila. Teď už je zase naopak čas přísných sankcí. Kdo nevyužil tříměsíční „amnestie” k regularizaci své situace (zaměstnance „na černo” či poskytovatele práce „na černo”) riskuje nyní přísný postih.
Myslím, že je dobré vědět o „španělském řešení“, a v budoucnu, o jeho důsledcích. Vlny migrace se už přelévají i přes nás. A my nemáme ani zkušenosti, ani správné reflexy.