Víte, jak vypadá světový filmový festival? Přijedou velké hvězdy, s pompou uvedou své velko/málorozpočtové filmy a ty pak kritici natřou. A festival pak ocení zlatým něčím film irácký, etiopský nebo třeba, jako právě teď na Berlinale, peruánský. (Na našeho českého zástupce ve vedlejší sekci se letos bohužel nedostalo).
Ucho Svobody: Berlinale ocenilo filmy, o Česku ani zmínka
Festivalový deník uváděl pravidelný přehled soutěžních snímků známých režisérů a většina hodnocených mívala tak jednu, dvě hvězdičky, některé bombičku, kterou kritika hodnotí úplný výbuch. Hvězdy odjedou, pachuť zůstává. Stejně ale právě tyto snímky pak projdou světem, přivedou lidi do sálů a přinesou výrobcům zisk.
To se v drtivé většině netýká vítězů. Jejich úspěch radostně zaznamenají lokální média a povšimnou si ho ta globální, specializovaná. Distributory to nijak nevzruší, film se možná dostane na několik jiných, nezávislých či nekomerčních festivalů, třeba do Varů, a tam sklidí uznání od specializovaného publika.
Šli byste v sobotu s rodinou do multikina na iráckou nebo peruánskou novinku o problémech tamních žen? Kdyby se jednalo o anketní otázku, nejspíš by kladná odpověď vyhnala sloupek tak do úrovně 5 %. Takový už je život.
Zkusme si představit analogicky mistrovství světa třeba ve fotbale. Přijedou Ronaldo, Drogba, Van Nistelrooy nebo Balack, jejich mužstva nastoupí, zahrají průměrné zápasy nebo zcela vybouchnou, a vítězem se stává nenápadný soupeř z Iráku, Etiopie nebo Peru. Ti pak budou plnit světové stadiony, klubové kapsy a jejich hráči budou brát stamilionové odměny. Fikce tam i tady. S jedním rozdílem, fotbalové hvězdy vesměs ve špatných mužstvech nehrají.
Jinak je ale Berlinale nejspíš přesným odrazem Berlína jako takového. Příjemně poklidný festival, kde vše běží jako po drátcích. Klid z ulic, obchodů, hospod a celkové atmosféry města se prostě přenáší i na tuto významnou přehlídku. Však ono je také toto město, jako každá světová metropole, na celebrity zvyklé. Sice si na ně postojí ve frontách před kinem, ale nijak nešílí.
A pro novináře vrcholně příjemný zážitek. Jak už jsem psal, všude se dostanete a zmizel i problém s lístky do kina. Novým se totiž stal Friedrichstadtpalast, onen kesselbuntový stánek. Prý se uvažovalo o jeho zboření. Z pohledu festivalového filmového diváka by to byla mimořádná škoda - kapacitu má několik tisíc a odevšud je dobře vidět i slyšet. Určitě přispěl i k překonání festivalového rekordu návštěvnosti - letos přišlo přes 270 tisíc diváků, vloni o 30 tisíc méně.