Byla to debata mezi Evropou a Spojenými státy o regulacích kapitálových trhů a stimulačních balíčcích na oživení ekonomik? Před začátkem schůzky zemí G-20 v Londýně si to mnozí experti i pozorovatelé jednoznačně mysleli. A mnozí si to myslí i po ní. Pro skupinu prominentních ekonomů, mezi nimi i držitele Nobelovy ceny Josepha Stiglitze, ale hlavní zkouškou summitu bylo to, jak dokáže pomoci chudým. A to se, zdá se, podařilo. Alespoň podle závěrečných projevů.
Schůzka G-20 a Latinská Amerika
Mezi těmi chudšími zeměmi společenství (i když často jde také o velmi vlivné a dynamicky se rozvíjející ekonomiky, ale přeci jen nedosahující hospodářské úrovně například užšího fóra Gé osmičky) Latinskou Ameriku reprezentovali 3 zástupci: Brazílie, Argentina a Mexiko. A jejich cíle byly smělé: reforma světových finančních institucí, větší vliv a hlasovací práva v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance a zvýšit příliv peněz od bohatých zemí pro chudé ekonomiky postižené krizí. Brazilský prezident Luis Inácio „Lula“ da Silva dokonce říkal, že síla rozvíjejících se zemí na londýnském summitu je založena na tom, že mají více morální autority než velké velmoci, protože narozdíl od nich nejsou zodpovědné za současný globální finanční krach.
Účastníci schůzky ho vyslyšeli. Dohodnutá částka 250 miliard dolarů půjček k obnově ekonomiky a obchodu v chudších zemích je víc, než se před summitem očekávalo. Hospodářská krize v zemích Latinské Ameriky, kterou si samy nezpůsobily, by bez pomoci silnějších ekonomik měla nedozírné následky. Tam nejde jen o snížení životní úrovně jejich obyvatel, odklad nákupu auta či upuštění od letní dovolené. V Latinské Americe, postižené v důsledku krize dramatickým poklesem poptávky po prvotních surovinách, základním zdroji jejího vývozu, už se bez dohodnutých zásahů do hospodářství rýsoval ještě větší růst nezaměstnanosti, prohloubení chudoby i hladu.
Země Latinské Ameriky také na londýnském summitu velmi energicky vystupovaly proti uplatňování protekcionalistických opatření. V mnoha průmyslových zemích se totiž s příchodem krize objevují snahy ochránit vlastní trhy před krizí prostřednictvím zavedení nejrůznějších cel a bariér tzv. „ekonomického nacionalismu“.
Teď se v Londýně světoví státníci, včetně Baracka Obamy, vyslovili proti ekonomickému protekcionalismu. Udrží se tento slib i v praxi? Jen pro ilustraci: 17 z 20 účastníků už před schůzkou zavedli nějaká protekcionalistická opatření, i když jejich použití už také odmítli předtím, konkrétně na listopadové schůzce tzv. Washingtonské skupiny. Nezbývá než doufat, že teď svůj nový slib splní. Bude to nejen ve prospěch těch chudších ekonomik, o kterých je řeč, a o které jde v Latinské Americe. Bude to ve prospěch celého světa, protože dnešní světová ekonomika a její trhy jsou natolik provázané, že oslabení jednoho regionu by zpětně přivedlo k oslabení i ostatní.
Z Guantáma do Caracasu?
Spojené státy mezitím znovu překvapil venezuelský prezident Hugo Chávez. Na své cestě po Asii totiž prohlásil, že jeho země je ochotna přijmout vězně z věznice na americké vojenské základně Guantánamo na Kubě. Chávez to řekl v rozhovoru pro katarskou televizi Al-Jazeera. Americký prezident Barack Obama nařídil už v lednu uzavření věznice do jednoho roku. Zatím se však stále naráží na problém, které země přijmou tamní zadržované. Venezuelský prezident si v rozhovoru nekladl žádné podmínky za případné přijetí vězňů. Využil ale kontextu a požádal amerického prezidenta, aby území, na kterém stojí americká základna, vrátil Kubě.