Americká televizní stanice CNN se rozhodla na Den matek ve večerním zpravodajství představit několik významných amerických maminek. Byla mezi nimi i žena, vojačka, která je už pět let na misi v Iráku. Doma v USA má manžela a dvě děti. V živém vstupu v televizi tak mohly statisíce lidí sledovat živý rozhovor rozdělené rodiny a redaktora. Nevím, jestli to byl dojemný nebo spíš trapný okamžik. Žena měla problém rozpoznat hlasy svých dětí, ty se jí snažily popsat, že by jí nejraději udělaly k snídani palačinky a jejich maminka zase asi ze zvyku na každou otázku odpovídala ano pane, ne pane. (Yes, sir. No, sir.) Nevím, jestli lidé takovou matku odsoudí za to, že netráví svůj čas s rodinou, anebo si jí naopak váží a cení jako válečné hrdinky obětující svůj život vlasti. V Americe bude platit spíš ta druhá možnost.
Američan a jeho válka
To, že se ve Spojených státech ctí váleční veteráni nade vše, se všeobecně ví. I ti nejvšetečnější američtí komici, kteří si dělají legraci ze všeho a ze všech, by si nedovolili udělat vtip o veteránech. Jakési nepsané pravidlo. Přítomnost války a nutnost silné armády je prostě pro Američany běžná věc. Začíná to už na základních školách. Když jsem se jednou se spolužákem Avrilem, jehož rodina pochází z Hondurasu, bavila na toto téma, řekl mi zajímavý postřeh: „Podívej se na to, jak se učí v USA historie. Nezačíná se nějakým pravěkem nebo starověkým Řeckem. Začíná se až Amerikou a její dějiny se probírají jako dějiny válek. Války jsou součástí amerických dějin a pro takto vychovávané a vzdělávané Američany je pak válka naprosto přirozenou součástí jejich života. Ovšem v podstatě nereálnou, protože všechny novodobé válečné konflikty, ve kterých USA byly, se odehrávaly mimo jejich území. Chybí nám bezprostřední zkušenost s válkou, abychom si uvědomili, že bychom měli nejdřív hledat jiné cesty k řešení konfliktů.“ Asi na tom něco bude.
Armáda láká mladé lidi do svých řad na zajímavé výhody. V univerzitních kampusech, ale i na středních školách jsou velmi časté tzv. armádní nábory. Vojáci v uniformách stojí před knihovnou nebo jídelnou s letáky, promítají studentům DVD, ukazují jim, že sloužit vlasti je něco, na co mohou být oni sami i celé jejich rodiny hrdí. Nabízejí i protislužby jako ty nastoupíš do armády, a my ti za to na oplátku zajistíme vzdělání, zaplatíme školné, ubytování, stravu, o nic se nemusíš starat, jen se staň vojákem. Kromě toho mají vojáci zajištěné i zdravotní pojištění pro celou rodinu, které je jinak v USA dost nákladnou záležitostí. Pro děti z nižších sociálních skupin jistě lákavá nabídka. Armádní nábory jsou běžné i v obchodních centrech nebo na všelijakých veletrzích.
Jinou cestou, jak oslovit velkou část potenciálních vojáků je reklama. Běžné jsou bilboardy podél cest, reklamy v novinách i časopisech s hesly jako „Armáda je závazek. Armáda je jen pro silné,“ a podobné, ale asi nejpůsobivější jsou reklamy v televizi. „Tak co, už ses rozhodl?“ ptá se v reklamě dědeček svého vnuka. „Ještě ne, ale myslím na to dnem i nocí,“ odpovídá vnuk. „To je dobře, to je dobře. Jsem na tebe hrdý, že pouze zvažuješ tuto možnost,“ jsou další slova pyšného dědečka. „Pokud s vámi chtějí vaše děti mluvit na téma armáda, naslouchejte jim,“ uzavírá hlas z reklamy.
Jiná reklama zase ukazuje dva kamarády, jak hrají počítačovou hru, ve které jsou součásti nějaké bojové akce. Z obrazovky se na ně otočí voják a říká, aby nehráli jen hry, ale šli do války naostro. Vždyť je to přece adrenalin, budeš mít svou vlastní zbraň, uniformu, helmu, budeš součástí akce, nebudeš jen nečinně sedět u televize. Válka je přece jen taková hra, kde mimo jiné umírají lidé. O tom už se ale v televizi nemluví.
V posledních letech se objevil i další nový trend. V televizi i jiných médiích se velmi často vysílají reklamy, které představují americkou armádu, také ve španělské verzi. Amerika se tak obrací i na vzrůstající hispánskou menšinu, která je jí obvykle jinak na obtíž. Americká armáda je často pro Hispánce jedinou cestou, jak se dostat do Spojených států a zlegalizovat tam svůj pobyt.
Takový novodobý obchod s lidskými dušemi. A vedlejší účinky? Třeba zpráva, kterou jsem si právě přečetla. Americký voják zastřelil na základně u bagdádského letiště pět svých kolegů. Ale co, armáda zůstane v reklamách silná i tak.
- Náborové středisko americké armády autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/856/85555.jpg
- Náborový leták americké armády autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/856/85557.jpg
- Náborové prospekty americké armády autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/856/85556.jpg