V Latinských očích se zpravidla zabývám událostmi nějakého koutu země či oblasti Latinské Ameriky. Její název, jak známo, pojmenovává tu část Nového světa či kontinentu za Atlantikem, tedy Ameriky, na kterou v minulosti působil vliv kolonizátorů pocházejících ze zemí s románskými či postlatinskými jazyky, tedy ze Španělska, Portugalska a Francie. Jindy se také setkáváme se jménem Iberská Amerika. To se vztahuje na tu část Ameriky, kterou kolonizovali obyvatelé Iberského poloostrova. Iberská Amerika je tedy skoro totéž co Latinská Amerika, ale bez Haiti, Francouzské Guayany a několika frankofonních ostrovů v Karibiku. Jindy se objevuje také název Hispánská Amerika, a to podle španělských kolonizátorů. V té chybí ještě navíc Brazílie, kterou kolonizovali Portugalci.
Narkoamerika
Potom máme ještě geografické dělení na Severní Ameriku, Střední Ameriku a Jižní Ameriku. Nově jsem se teď ale setkal také s termínem Narkoamerika. Prosazuje ho můj kolega, novinář a známý spisovatel Juan Braun ve své nové eseji. Tvrdí v ní, že celá Amerika, od Argentiny až po Kanadu, se proměnila v narkokontinent. Nemůžu říct, že bych všechny jeho závěry sdílel. Hlavně proto, že mnohé nejsou prokazatelně potvrzeny a ověřeny. Často to ani není možné. Jde spíš o jakousi teorii, ale já bych přesto rád některé jeho názory přiblížil i čtenářům Latinských očí.
Není sporů o tom, že víc než dvě desetiletí se jako o hlavním světovém výrobci drog, především kokainu, mluvilo o Kolumbii. V posledních letech se ve zpravodajství v souvislosti s narkoobchodem také stále častěji zmiňuje Mexiko. Stále zřejmější ale je, že v těchto dvou zemích se věci nehýbají jen tak samy o sobě. Čechoargentinec Juan Braun například podtrhuje významnou roli Argentiny. Podle něj se především právě do této země amerického jihu dostává z Evropy a Spojených států největší množství chemikálií potřebných ke zpracování přírodních zdrojů a k výrobě drog. Ty pak dál směřují do Bolívie, Peru a Kolumbie v malých letadlech, která zpět přivážejí drogy. Podle Brauna existuje jen v Argentině na 1400 tajných přistávacích drah.
Prvotní surovina, koka, se nejvíc pěstuje v Bolívii a Peru, o něco míň v Kolumbii. Ta ale dál zůstává hlavním výrobcem kokainu. Jak je to možné, když už přes 10 let se tamního boje proti drogám účastní i američtí vojáci? Poté, co se ve většině zemí regionu prosadily levicové vlády, je dnes Kolumbie největším spojencem Spojených států v Jižní Americe. Washington má v zemi stále větší počet svých vojáků a právě v těchto dnech vyjednává s Bogotou o využívání dalších vojenských základen. Proč? Podle Juana Brauna proto, aby se výroba drog nezastavila, a zboží se dostalo ke svým konzumentům ve Spojených státech. Stejně jako v Afghánistánu. I tam Spojené státy podle Brauna posílají vojáky ne proto, aby ničili opiové plantáže, ale proto, aby se postarali o to, že výroba drog a obrovské zisky z nich nepadnou do rukou Talibanu, Ruska nebo Číny.
Ale pojďme z Kolumbie dál na sever a západ. Střední Amerika. To vše jsou země, kde se droga nevyrábí. Ani v Mexiku, kde i přesto zuří krvavá narkoválka. Země Střední Ameriky a Karibiku jsou tranzitními zeměmi. Narkoobchod tam působí četné oběti, ale zisky tam moc nezůstávají.
V Latinské Americe se navíc drogy ani příliš nekonzumují. Jejich cesta končí ve Spojených státech a v Evropě. Braun tvrdí, že právě na bohatém Severu žije až 160 milionů konzumentů drog, a Braun kalkuluje, že každý z nich utratí za svou dávku v průměru 50 dolarů týdně. Výsledkem je 8 miliard dolarů ilegálního příjmu týdně, tedy 420 miliard dolarů ročně!
V minulosti už bylo tolikrát řečeno a dokázáno, že tyto peníze neobohacují výrobce drog a jejich narkoamerické obchodníky. Směřují na bankovní konta v daňových rájích a také ve Švýcarsku. Juan Braun tvrdí, že bez Švýcarska by nebyl narkoobchod.
Pak by ovšem i Švýcarsko mělo být zámořským teritoriem Narkoameriky. I Evropská unie, kde žije velká část konzumentů drog. Vše je provázané a všechny země mají svůj podíl na tom, že Kolumbie asi nikdy nesmyje svojí nálepku země narkoobchodu, nebo na tom, že v Mexiku dnes kvůli drogové válce podléhá násilné smrti víc lidí než v Iráku a Afghánistánu dohromady.