Když před čtyřiceti lety 9. srpna našla losangeleská policie tělo těhotné herečky Sharon Tate, tehdejší manželky režiséra Romana Polanského, a dalších čtyř přátel, skončila tím v Americe jedna etapa. Nebo alespoň v její západní části. Východní pobřeží čekalo ještě vyvrcholení v podobě Woodstocku. Festivalu, který se stal symbolem 60. let. Desetiletí hnutí hippies, které šířilo lásku a protiválečnou náladu, brojilo proti konvencím, přineslo sexuální revoluci, a marihuana, hašiš a LSD byly toho všeho přirozenou součástí, bylo náhle pryč. Letošní americká letní výročí mají hořkou příchuť.
Americké léto 1969
Za zmiňovanou vraždou nic netušících lidí stál tehdy Charles Manson. Muž, jehož jméno dodnes nosí někteří lidé na oblečení jako symbol vzpoury proti společnosti, a jehož jméno přijal i kontroverzní zpěvák Marilyn Manson. Muž, který se poprvé střetl s policií ve dvanácti letech, a zároveň hudebník, jehož písně nahráli Beach Boys i Guns´n Roses. Rozporuplná osoba, která dodnes fascinuje a udivuje. Ve skutečnosti tento člověk, který nosí na čele mezi obočím tetování hákového kříže, nalákal mladé lidi do své sekty a podle jejich slov i podle soudu je přinutil k vraždění.
Čtyřicet let poté si případ Amerika znovu připomíná. Pamětníci i po letech vyprávějí, že řádění Mansonovy sekty, známé jako Rodina, navždy změnilo tvář Los Angeles: „V té době jsme nezamykali naše domy. Žili jsme v nějakém opojení, že se všichni mají rádi a nikomu se nemůže nic stát.“ Opak byl ale pravdou. Skupina vedená Mansonem zabila dohromady sedm dospělých lidí. Dodnes se ale vedou dohady o tom, že obětí mohlo být mnohem více, až pětatřicet. I když policie prohledávala několikrát ranč, v kterém sekta žila, žádná další těla nenašla.
Sekta Charlese Mansona byla jednou z mnoha, které se na různých místech v Americe v 60. i později v 70. letech tvořily. V době, kdy žít nezávazným způsobem života bylo tou nejpopulárnější cestou, lákala individua jako Manson pod svá křídla hlavně mladé lidi. Jeho „Rodina“ žila nejprve v San Francisku a později na ranči v blízkosti Los Angeles. Pod Mansonovým vedením tam nejprve celá skupina žila v duchu 60. let, zkoušela drogy a zabíjela čas hudbou. Až po letech vyšlo najevo, že Manson mimo jiné na ranči zneužíval ženy a nutil je k sexu s ostatními muži. „Ano, to je pravda, tak to bylo, ale k čemu jinému je žena určena? Tak to bylo ve společnosti odnepaměti. Už od dob, kdy žili lidé v jeskyních, žena patří muži,“ řekl Manson v 90. letech v rozhovoru pro americkou televizní stanici ABC. Kromě toho se začal Manson podle výpovědí žen ze sekty stylizovat do osoby Ježíše Krista a ptát se jednotlivých členů sekty, zda by byli ochotni pro něj zemřít. A oni zjevně byli ochotni udělat vše. Nejen že kradli svým rodinám peníze a hodnotný majetek, aby měla sekta z čeho žít, ale došli až k vraždění.
Dnes čtyřiasedmdesátiletý Manson si stále stojí za tím, že nikoho k ničemu nenabádal. Přitom přiznal, že do domu herečky Sharon Tate a Romana Polanského své přátele poslal s tím, aby zavraždili každého, koho v domě najdou, a udělali to tak, aby se na to nikdy nezapomnělo. Mimochodem, tento dům vybral jen proto, že v něm předtím bydlel hudební producent, který s Mansonem jakožto skladatelem odmítl spolupracovat.
Jeho přání se mu povedlo jen zčásti. Na krutou vraždu, zmanipulované lidi, sektu i další detaily už lidé po čtyřiceti letech téměř zapomněli. Jméno Charlese Mansona je ale stále podivně živé. Manson si svůj doživotní trest odpykává v Kalifornské státní věznici ve speciálním oddělení pro ty nejhorší případy. Mezi jeho „sousedy“ patří i Sirhan Sirhan, který zastřelil senátora Roberta F. Kennedyho. Během let ve vězení požádal Manson už několikrát o propuštění. Zatím neuspěl, ale znovu to může zkusit už v roce 2012.
V době, kdy lidé v okolí Los Angeles žili v hrůze a šoku a pomalu vstřebávali informace o jednom z nejhrůznějších činů v Americe, na východním pobřeží v malém městečku Bethel ve státě New York se mezitím chystal jeden z nejpřelomovějších okamžiků v hudební historii. Festival Woodstock, na který přijelo půl milionu mladých, se stal manifestem hnutí hippies. Z akce, od které konzervativní Američané čekali kvůli drogám spíš komplikace a násilí, se stala událostí roku i celého století. Dvěma naprosto odlišnými a převratnými událostmi tak skončila nadějná šedesátá léta.