Necelý týden od posledního pokusu o teroristický útok na palubě letadla mířícího do USA jsem se z Vánoc v Česku vracela i já. Původní let z Prahy přes Amsterdam do Ameriky mi před několika týdny holandská letecká společnost KLM změnila na trasu Praha-Paříž-Atlanta-New Orleans. Přes Amsterdam jsem se ale před Vánoci do Česka vracela a byla jsem překvapená, jak přísná jsou na letišti Schipol bezpečnostní opatření. O to víc mě zpráva o výbušnině v letadle překvapila.
Do Ameriky v „kůži“ teroristy
Když jsem před Vánoci jednoho rána na amsterdamském letišti spěchala z jednoho terminálu na druhý, abych stihla přestoupit na pražský spoj, stála jsem v řadě během bezpečnostních prohlídek vedle muže, který si v tašce zapomněl plastovou láhev s vodou. Když ji přítomná kontrolorka odhalila a muž se chtěl ještě před vyhozením z nádoby napít, nedovolila mu to a dost přísně mu vysvětlila, že už teď na láhev nemůže ani sáhnout. Muž nechápal a láhve se stále dožadoval. Ona dáma i ve mně vzbudila svým striktním přístupem podezření, že tento divně se chovající muž vedle mě je možná terorista. Proč by se „normální“ člověk tak pral o láhev vody? Nicméně můj zájem o něj opadl o minutu poté, kdy i moje zavazadlo bylo podezřelé a došlo k jeho kontrole. Našel se deštník, který vypadal jako zbraň. Jak říkám, z Amsterdamu jsem si odvezla jen několik týdnů před zatím posledním pokusem o teroristický útok pocit, že jsou na letištích kontroly opravdu dosti pečlivé.
Uběhlo jen několik dní a vše je ještě přísnější. Je tu nové nařízení americké vlády, že cestující z Nigérie, Pákistánu, Sýrie, Íránu, Súdánu, Jemenu a Kuby budou vždy podrobeni důkladné kontrole. Ještě minulý týden toto pečlivé kontrolování platilo pro všechny, kteří do USA mířili. Když i mě v Paříži ochranka vyzvala k vyprázdnění kapes, otevření příručního zavazadla a k přistoupení k velmi osobní prohlídce, první věc, která mě napadla, byl hrozný nepořádek v mém kufru způsobený pražským večírkem s přáteli během předchozí noci a nedostatkem času během ranního vstávání a chaotického balení. Doufala jsem, že na kontrolora nevybafne mé spodní prádlo nebo zubní kartáček. Naštěstí se tak nestalo, ale chci tím říct, že tentokrát opravdu nezůstalo zaměstnancům letištní ochranky nic utajeno. Zavazadla byla prohledána, taktéž boty, stejně i všechny elektronické přístroje. Prohledáno bylo i mé tělo, a to odshora dolů. A ne jen zběžně. Ruce a nohy musely být od těla a prsty kontrolorky byly rázem na mých pažích, pod pažemi, na prsou, břichu, zádech, pozadí, na nohou. Kéž takto podrobné a dost nepříjemné kontroly k něčemu jsou!
Nepatřím k těm, kteří si stěžují na ztrátu soukromí v souvislosti se všemi těmito prohlídkami. Lepší toto než zemřít, zaslechla jsem nedávno. Jen si tak sama pro sebe přemýšlím, kam až to všechno může dojít. Když si uvědomím, že první bezpečnostní opatření přišla v 60. letech a ta přísnější s detektory kovů až v osmdesátých letech a jakou rychlostí se vše zpřísnilo řekněme od roku 2001 a útoku na dvojčata, ptám se, jak bude asi naše cestování vypadat v roce 2050? Což se takhle zase vrátit k zaoceánským parníkům?