Když na týden zastavila leteckou dopravu nad Evropou islandská sopka, mezi lidmi se hned začal šířit vtip o zprávě, kterou měl zadlužený Island poslat do Evropy. „Pošlete prachy, vypneme sopku,“ mělo v ní stát. Island sice peníze od evropských zemí nedostal, zato jiní přišli na to, jak na řádění přírodního živlu pěkně vydělat. Pojďme si říct příběh, který v uplynulých dnech v Evropě zažily tisíce lidí. Noční můra některých přitom ještě neskončila. Stále zůstávají ztracení kdesi v cizích zemích anebo je nyní čeká složité vyřizování refundací za neuskutečněné lety.
Na sopce se dá vydělat
Myslíme si, že máme cestu dokonale zařízenou. V kabelce nebo v kufru nás hřejí letenky, ne zrovna nejlevnější, ale za to s renomovanou leteckou společností, která nabízí při cestování pohodlí, jídlo na palubě letadla a obvykle nemívá zpoždění. Pak kdesi na Islandu, který je pro nás spíš mýtickou zemí než reálnou součástí Evropy, spustí sopka. Jeden malý puchýř naší planety vypustí páru a všechny naše plány jsou rázem ty tam. Prostě člověk není všemocný, i když si to občas myslí. Stále ještě platí: Člověk míní a příroda (nebo pánbůh) mění.
A tak nenaděláme nic. Zůstali jsme uvězněni v ostrovním království zvaném Anglie. Ceny hotelů se přes noc ztrojnásobily, na jízdenku na vlak, jen náhodou čtyřikrát dražší než obvykle, nejprve stojíme několikahodinovou frontu, aby nám pak žena za přepážkou řekla, že si ji musíme objednat přes internet – na webu, který je už víc než den naprosto přetížený. „Prostě zákon nabídky a poptávky,“ říkáme si s hořkým úsměvem a snažíme si udržet nadhled.
A tak sedíme v Anglii. Sledujeme, jak nám prodlužující se pobyt systematicky ničí zůstatek na účtu. Peníze docházejí. A tak jsme neskonale rádi, že jsme se po několika dnech dostali třeba do Bruselu, kde máme za pár dní naplánovanou pracovní schůzku a po ní samozřejmě zaplacenou letenku zpět domů. Doufáme, že do té doby Islanďané sopku „vypnou“. A my se budeme moci vrátit zpět domů do rodné vlasti pod Řípem.
A ono se skutečně zdá, že by to mohlo vyjít. Letiště se otvírají, jako květy leknínu po ránu, a na evropském nebi se zase začínají vznášet obrovití železní ptáci. Vyřídíme schůzku a s kufříkem, až nepřiměřeně malým na to, že jsme v cizině strávili skoro čtrnáct dní, vyrážíme na letiště. Tam ale přijde studená sprcha. „Vaše letenka byla zrušena,“ oznámí nám dívka u přepážky. „Jak to?“ ptáme se panicky a plní hrůzy z dalšího prodloužení naší zahraniční cesty. Dívka jen krčí rameny a odkazuje nás na přepážku našeho dopravce. Tam se na nás směje příjemný mladík. Bere si letenku a slibuje, že vše hned prověří. „Bude to jen nějaké nedorozumění,“ říkáme si v duchu, „vše bude v pořádku.“
A mladík se už vrací. „Bohužel, Vaše letenka byla zrušena,“ říká, jako kdyby oznamoval čerstvou novinku. „Proč,“ ptáme se a naše zoufalství se začíná měnit v bezmocný vztek. „Nenastoupil jste cestu z Prahy do Bruselu,“ vysvětluje mladík. Letadlo z Prahy do Bruselu skutečně odletělo jako jedno z prvních, které se po „vypnutí“ sopky odlepilo od země. „To je možné,“ říkáme, „ale já z důvodu vyšší moci zůstal v Anglii. Nestihl jsem se vrátit a letět z Prahy,“ vysvětlujeme a doufáme, že ona tajuplná „vyšší moc“, na kterou se uplynulý týden odvolávaly aerolinky, pomůže pro změnu nám. Ale ouha! Zásah vyšší moci jsme přeci měli aerolinkám oznámit předem, lhostejno, že na jejich call centrum se nedalo v uplynulých dnech ani s největším vypětím všech sil dovolat.
Nemáme být hloupí a číst všeobecné přepravní podmínky, které jsme na stránkách aerolinek objevili až po hodině a půl usilovného pátrání a dvou konzultacích s pracovníkem aerolinek. Tam bychom se dozvěděli, že musíme absolvovat obě části letu anebo se vyvinit předem. Chlapec z aerolinek nám ale nabízí lákavou variantu. V tom letadle, kterým jsme měli letět, zůstalo volné místo (třeba právě to, které jsme měli zaplacené původně). Můžeme si koupit novou jednosměrnou letenku a ještě dnes večer být doma v Česku. A cena? Ne, sedmdesát, ne šedesát, ale „pouhých“ 50 tisíc korun. No, nekup to!
A na co jsme vlastně doplatili? Na vlastní hloupost. Všeobecné podmínky jsme si přece měli přečíst! To je fakt. Ale člověk by možná přeci jen čekal vstřícnost. Po tom, co jsme v cizině strávili týden navíc, bychom čekali, že si na nás aerolinky nebudou vymýšlet právní kličky a utrmácené nás konečně dovezou domů. Ale chyba lávky. Slitování není pro nás, na řadu přichází řeč peněz! Naše peněženka sice zchudla, zato jsme „bohatší“ o cenné zkušenosti.
- Sopka Eyjafjallajökull autor: Brynjar Gauti, zdroj: AP Photo http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/16/1587/158618.jpg
- Čekání na letišti autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1606/160551.jpg
- Cestující zaplatili za letenky velké částky autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1606/160553.jpg