Největší japonská automobilka Toyota a nejprogresivnější americká automobilka Tesla se dohodly na spolupráci. Evropský VW oznámil, že nejpozději v roce 2012 začne sériově vyrábět elektromobily. Všechno nasvědčuje tomu, že pomalu ale jistě končí „doba naftová“ a začíná „doba elektrická“. A co v Česku? U nás o něčem takovém ani vidu ani slechu. Bez většího zájmu veřejnosti proběhla výstava elektromobility, v tisku se objevilo několik zpráv o přestavbě škodovky na elektropohon – ovšem v ceně milionu a více korun. To je pro propagaci elektropohonu přímo medvědí služba!
Nastává „doba elektrická“!
A tak nezbývá, než abychom se do propagace elektrického pohonu vložili my, majitelé elektrokoloběžek. I my totiž sledujeme světové dění a nezůstáváme stranou. I my se setkáváme a konzultujeme naše stroje. K prvnímu takovému setkání, na úrovni Toyota – Tesla, došlo v úterý 20. července před cukrárnou Sevastopol na Pankráci. Impulz k němu dal čtenář mého blogu, pan Švaříček, jinak též majitel koloběžky na elektrický pohon. Ten pátral po mé zkušenosti s baterií typu Li-Pol a narazil na můj blog. Napsal mi mail, slovo dalo slovo a sešli jsme se, tedy přesněji – sjeli jsme se. Obě naše koloběžky jsou čínské výroby, ale ta pana Švaříčka k němu doputovala z USA.
Škoda že v Čechách šikovné ruce a mozky už úplně vymřely! Jinak bychom jistě s podobnou, ba lepší elektrickou koloběžkou už dávno zaplavili svět!
Z přiložených fotografií vidíte jednak nás dva, šťastné majitele elektrokoloběžek, nad které v horkých letních dnech není, a jednak vidíte rozdílné konstrukce našich strojů. Co nevidíte, jsou jejich rozdílné jízdní vlastnosti! Koloběžka pana Švaříčka má větší kola a měkčí odpružení zadní vidlice a jede pohodlně jako landaur. Vůbec celé provedení této koloběžky je solidnější, usedlejší. Usedlá je i rychlost, kterou dosahuje – max. 24 km/hod. Tato koloběžka má, z pastorku motoru o výkonu 1000 W, řetěz na velké kolo, to předává výkon malé automatické převodovce a teprve ta pohání zadní kolo. Převodovka dává koloběžce větší stoupavost a obsahuje zároveň „volnoběžku“, což je mimořádně příjemné. Koloběžka pana Švaříčka je však výrazně dražší než ta moje. Stála 500 dolarů, plus 300 dolarů za přepravu. A k tomu ještě připočítejte Li-Pol baterii za 10 000 Kč.
Moje koloběžka je spartánštější, ale taky sportovnější, rychlejší a lehčí. Má snadno odnímatelnou sedačku, kterou dnes prakticky nepoužívám. Jízda ve stoje je mrštnější, sportovnější.
Světové trendy ve vývoji elektropohonu nás, elektrokoloběžkáře, tedy nepředběhnou. A co vy ostatní, majitelé smradlavých tunových kár? Nezvednete svá pozadí a nenaskočíte na elektrokoloběžky?
V tomto okamžiku vím už o čtyřech majitelích a provozovatelích elektrické koloběžky v Praze. Je to dobrý základ pro založení spolku, což bych tímto textem chtěl učinit. Ale mohl by to být i základ pro založení české výroby elektrokoloběžek. Ozve se mi nějaký šikovný kutil s dílnou a nezkusíme to? Myslím, že bychom dokázali vyrobit ještě lepší stroje, než jsou ty čínské! A taky by se k nám nemuseli vozit přes půlku světa.
- Elektrokoloběžky autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1857/185620.jpg
- Elektrokoloběžky autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1857/185619.jpg
- Motor elektrokoloběžky autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/19/1857/185618.jpg