Knihovna palmových listů byla stará oprýskaná budova. Stála přímo u prašné cesty, kterou namísto aut brázdily povozy tažené volky, a jen občas přibrzdil taxík, aby z něj vystoupila honorace místních. Když jsem vstoupila dovnitř, dva pánové v bílém úboru chtěli otisk mého palce. Tak jsem ten pravý zabořila do podušky nasáté červeným inkoustem, co tam přede mnou ležela, a obtiskla ho na čtvrtku papíru. Pak jsem přidala své jméno a taky, že jsem z Československa. Ten bez knírku se usmál, poznamenal si Česká republika a pak mě vyzval, ať počkám támhle na verandě, že on teď půjde do knihovny můj list najít.
Okénko z Indie (8)
Venku pod stříškou bylo plno, seděly zde rodiny i s dětmi a společné jsme měli jediné: naši zvědavost. Tajemno, které jsme si sem přišli z listu vyslechnout.
Jedna z dvanácti Knihoven palmových listů, která se v Indii uchovala, se nachází také na jihu v Kanchipuramu. Namísto knih jsou regály zaplněny svazky palmových listů, které jsou popsány védským písmem, co nesou odkazy z minulosti, přítomnosti a budoucnosti pro jedince a také některé společenství světa. Ten, kdo vládne tímto prastarým jazykem, předčítá z listu a na základě souhlasu osoby, že vyřčená informace o ní je pravdivá, může teprve vykladač listu přejít z minulosti do budoucnosti.
Pak zvolali mé jméno, po žebříku jsem vylezla do přístřešku z bambusu a v místnosti za mohutným stolem s lavicí seděli vykladač a překladatel. Ten první měl v ruce svazek asi třiceti suchých listů, svázaných k sobě jako štos záložek do knih. Když se začetl do prvního, zeptal se:
„Tvůj otec se jmenovat Frantysek?“
Zakroutila jsem hlavou.
„Josef?“
„Milan?“
„Martyn?“
S úsměvem přešel na další list.
„Ty mít dva bratry?“
- Ne. -
Tady jeho úsměv opadl.
„Tvá matka Alena?“
„Anezka?“
„Marie…?“
Zakroutila jsem hlavou.
„Špatný list…!“ sdělil mi překladatel a zatím, co vykladač odběhl najít ten správný list, chňapl po mobilu a věnoval se hlasu na druhém konci. Pak se vykladač vrátil s prázdnýma rukama a požádal mě, ať opětovně počkám, že hledání mého listu zabere nějaký čas. Při čekání se tam mihla Manuela, byla z Německa, a když mi sdělila, že jí výklad z listu pošlou e-mailem, protože časově nestíhají, přemluvila jsem ji, ať se vrátí a ten velký obnos peněz, který jim zaplatila, získá nazpět. Manuela se nejdříve zdráhala, ale pak usoudila, že výklad, coby odkaz předků, by měl být duchovním posláním a tudíž zdarma, a peníze si nechala vrátit. Načež se i se mnou se v Knihovně velmi rychle rozloučili: můj list raději nenašli.
Když mi česká ambasáda v Dillí sdělila, že o žádných Knihovnách nic neví, spojila jsem se s Thomasem, autorem bestselleru o Knihovnách palmových listů, jehož tři vydání byla u nás v mžiku rozebrána.
Za dva dny jsem se ocitla o sto dvacet kilometrů východněji, v noblesním hotelu, kde mě ovlažoval ledový vzduch klimatizace a fontánky s rybičkami, zatímco na ulici se nedalo nadechnout. O Thomasovi tady věděl každý. Jak by ne, několikrát do roka se objevil se skupinkou německých nadšenců a hodně místních bylo rázem v pohybu. Klimatizovanými mikrobusy se jezdilo po okolí, rukodělní řemeslníci, maséři a vykladači měli práci a na půl roku dopředu vyděláno.
Když za mnou doběhl recepční, posunky mi naznačil, že tam ten korpulentní zrzek v rohu je Mistr Thomas. Málem mi vypadly oči z důlků. Duchovno z něj jaksi docela vyprchalo.
Proroctví o Evropě, které Thomas před dvanácti lety ve své knize coby věšteckou vizi sdělil, se do puntíku splnilo – včetně teroristického útoku na nádraží v Madridu. Thomas tvrdil, že informace získal právě v jedné z Knihoven palmových listů. Ale to bylo opravdu kdysi dávno. Dnes je z něj úspěšný majitel cestovky.¨
Aby mě po zážitku z Knihovny potěšil, domluvil mi schůzku s kamarádem, mágem, který ovládal schopnost věštit z ruky. Hned jsem se k němu na druhý den vypravila. Nejdříve jsem chodila po městě křížem krážem, protože pro každého byl název ulice jiným směrem. Ale pak jsem v dáli uviděla nějaké vlnění a poskakování člověka uprostřed cesty. Když jsem se přiblížila, byl to on – můj mág. Celý šťastný, že jsem dorazila, mě usadil v domě obloženým černým mramorem. Manželka nám přinesla kafe s mlékem (a taky se škraloupem), a když si mág vzal mou pravou dlaň, rok po roce mi odříkal, co jsem znala, protože jsem to prožila, a touhy, které se už nějaký čas honily mou hlavou, vyjmenoval a představil jako mou budoucnost. Moc příjemné setkání…