Univerziáda a turecký cirit

Turecko hostilo univerziádu, mezinárodní sportovní událost vysokoškolských studentů. Město Erzurum na východě země se do posledních okamžiků bálo nedostatku sněhu. Sníh se nakonec dostavil a nutno říct, že s ním i výpadky proudu a další komplikace. Turecko hrdě nasadilo do soutěže studentské týmy připravené porvat se o medaile, ale hned první zápas byl pro ně spíš ostudou.

Shodou okolností byl tím prvním zápasem hokej a Turci prohráli s Českou republikou 16:0. Ještě horší nářez dostali od Rusů. Komentáře hrdých Turků se nesou ve znamení velkého zklamání a potupy. Já osobně ale mladým Turkům fandím. Hrát hokej nebo krasobruslit v zemi, kde pomalu neznají zimní stadion, kde není tradice tohoto sportu a nemá ho kdo učit a předávat, není jednoduché.

A tak jsem se protentokrát rozhodla podívat se na jeden tradiční turecký sport, na který se už málem zapomnělo, a který se teď díky univerziádě opět dostal mezi lidi. To, co předvádějí Turci během tradičního jezdeckého sportu cirit, by určitě naopak nám středoevropanům nebylo tolik blízké. Místní muži, kteří se ciritu často věnují už od dětství, ukazovali každý den stovkám přihlížejících, čím vyplňují lidé v tomto regionu už po staletí svůj volný čas. Historie tohoto sportu, nebo spíše hry, totiž sahá až někam do 11. století, kdy Turci začali obsazovat území dnešního Turecka. A právě Erzurum je jedním z posledních míst, kde se tato tradice udržela a kde ji lidé uchovávají živou.

O co jde? Zjednodušeně řečeno v ciritu proti sobě hrají dvě skupiny mužů. Navzájem si dokazují své jezdecké i bojové schopnosti, které byly důležité hlavně v minulosti. Tehdy byl považován cirit za tzv. válečnou hru. Každý muž má totiž v ruce zhruba metrovou dřevěnou tyč a jeho úkolem je zasáhnout muže z druhého týmu. Zároveň si musí dávat pozor, aby nebyl zasažen svým protivníkem. Závody v jízdě na koni, v jeho ovládání a také v přesnosti zásahu tyčí, vyžadují trénink, koncentraci a přesnost. Ti nejlepší profesionálové na koni údajně provádějí nejrůznější akrobatické zásahy. Vyhrává tým, který zasáhl více protihráčů.

Nejdůležitější je přitom podle hráčů jejich vztah s koněm. „Můj kůň pozná můj hlas, automaticky přijde na zavolání ke mně. Taky se například urazí, když se věnuji v jeho přítomnosti jiným koním. Sám najde i můj dům, když se vracíme ze cvičiště, a to je vzdálený sedm kilometrů,“ popisuje v tureckých novinách jeden ze závodníků Necdet Aydogan. Právě kůň býval pro Turky vždy nejdůležitější zvíře. Na koně spoléhali ještě jako nomádi při svých putováních po stepích Střední Asie, ale koně jako svá nejvěrnější a nejpotřebnější zvířata s sebou přivedli i do Anatolie. Populárním se sport stal hlavně za časů Osmanské říše, kdy mezi hráče ciritu patřilo i několik sultánů. Dnes cirit provozuje jen několik jezdeckých klubů, je jich ale dostatek na pořádání národní soutěže.

Je jasné, kdo by na univerziádě vyhrál v tomto sportu, pokud by byl v soutěži. Češi ani Rusové by to nebyli. Ti jsou zvyklí místo jízdy na koni klouzat se na ledu. Mimochodem, hokej se do Turecka dostal až v osmdesátých letech. A první oficiální zápas mezi týmy Ankary a Istanbulu se odehrál v roce 1988. A tak se možná obrovským prohrám tureckých studentských hokejových týmů není co divit. V podmínkách, které mají, totiž dělají, co můžou.

  • Turecký národní sport cirit autor: http://www.erzurumweb.com/css_js/cirit/cirit-4.jpg, zdroj: http://www.erzurumweb.com/css_js/cirit/cirit-4.jpg http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2303/230263.jpg
  • Český lyžař Adam Zika na univerziádě v Erzurumu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2303/230251.jpg
  • Závěrečný ceremoniál univerziády v Erzurumu autor: erzurumweb.com, zdroj: erzurumweb.com http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2303/230254.jpg