Proces střídání na královéhradeckém biskupském stolci je příkladem, jak pomalu a rozvážně funguje vatikánská administrativa. Trvalo téměř jedenáct měsíců, než byl papežem Benediktem XVI. na místo uprázdněné nynějším pražským arcibiskupem Dominikem Dukou jmenován Mons. Jan Vokál. Ještě o dva měsíce později, 7. 5. 2011, přijme Mons. Vokál z rukou vatikánského státního sekretáře kardinála Bertoneho biskupské svěcení (konsekraci). Celková doba sedisvakance (neobsazení církevního úřadu) se tak protáhne na plných 13 měsíců a skončí teprve slavnostním uvedením do úřadu (intronizací) nového biskupa, která se uskuteční v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové 14. května 2011.
Nový biskup si dává na čas
Sám výběr královéhradeckého světícího biskupa zřejmě nebyl bez problémů. Spekulovalo se sice jen o třech jménech – Mons. Janu Vokálovi, provinciálovi českých jezuitů Františku Hylmarovi a proděkanovi pražské Katolické teologické fakulty Jaroslavu Brožovi; údajným želízkem v ohni kardinála Miloslava Vlka však byl ještě generální vikář pražské arcidiecéze Michael Slavík. Po loňském jmenování královéhradeckého Dominika Duky arcibiskupem pražským dostal nakonec přednost vatikánský (v Česku nepříliš známý) kandidát, od něhož se očekává především přenesení mezinárodních zkušeností do řízení života královéhradecké diecéze.
Znamenitým vkladem Jana Vokála je už jeho původ: narodil se před 52 lety v křesťansky neobyčejně živém východočeském Hlinsku, v katolické rodině, jako druhý ze tří dětí. Po průmyslovce v Pardubicích vystudoval na pražské ČVUT technickou kybernetiku, ale když v r. 1983 projevil zájem ještě o studium teologie, dozvěděl se, že to v komunistickém školství nepřichází v úvahu. Dlouho se nerozmýšlel, na podzim téhož roku emigroval a v Římě nastoupil do Papežské koleje Nepomucenum. Studoval filozofii a teologii, o pět let později byl vysvěcen biskupem Jaroslavem Škarvadou na jáhna a o další rok později papežem Janem Pavlem II. na kněze. Do r. 1990 působil jako farní vikář v USA a poté přešel do vatikánského Státního sekretariátu, kde dodnes působí v sekci pro obecné záležitosti. Během své pracovní kariéry stále pokračoval ve studiu, jehož výsledkem je i dvojnásobný doktorát, včetně doktorátu z ústavního práva na pražské Karlově univerzitě. Je držitelem dvou význačných diplomů vatikánských kongregací, k jeho jazykovému vybavení patří vedle angličtiny i italština.
Nezdá se však, že by špičkově graduovaný a mezinárodně ostřílený Mons. Jan Vokál do svého nového působiště příliš spěchal. „Pro mě je to jmenování nesmírná změna v životě,“ vzkázal do Hradce po telefonu. Diecéze, kterou má jako učitel, strážce a ochránce víry převzít, také není žádným ideálním terénem. Ze zhruba 1,3 milionu obyvatel je zde jen asi jedna třetina pokřtěných. Z nich se v r. 2001 přihlásilo ke katolické církvi necelých 70 procent. Nový biskup v důsledku přetrvávající konzumní mentality ve společnosti a nízké aktivity v mnoha farnostech může být zklamán i dalším poklesem počtu věřících v nastávajícím sčítání lidu.
Nejhorší ránu přitom utrpěla královéhradecká diecéze už před více než půl stoletím, když komunistický režim uvěznil právoplatně vysvěceného biskupa Karla Otčenáška bezprostředně po jeho konsekraci a odsoudil jej pro „vlastizradu“ k mnohaletému vězení. Tehdejší sedisvakance netrvala jeden rok, nýbrž plných 39 let. Za tu dobu se komunistům podařilo prakticky rozbít většinu fungujících diecézních struktur a náboženský život zcela ochromit. Následky této devastace jsou stále zřejmé: z původního počtu téměř 500 farností jich bylo kvůli nedostatku kněží a úbytku věřících nutno zrušit skoro polovinu. I když k tomu došlo převážně slučováním farností a převedením jejich majetku, práv, nároků a závazků na nástupnické (kmenové) farnosti, není situace, do níž nový biskup vstoupí, nijak záviděníhodná. Přistupuje k tomu i to, že podle (nezávazné) deklarace podepsané pražským arcibiskupem a ministrem kultury Jiřím Besserem, by se objem peněz na platy duchovních neměl až do roku 2014 zvyšovat. Jinými slovy, že také možnost nového královéhradeckého biskupa doplňovat počty kněží ve sloučených a slabě obsazených farnostech je touto dohodou výrazně omezena.
Pokud bude chtít Mons. Jan Vokál královéhradeckou diecézi opravdu probudit a vrátit jí nadějnou perspektivu bezpečné hlubiny víry, bude muset překonat mnoho překážek a získat mnoho staronových (nepraktikujících) i zcela nových věřících. Velkou šanci má zejména u mládeže, která je ve východočeském kraji pro Boha mimořádně otevřená, agilní a obětavá. Jak ostatně napovídá Vokálovo biskupské heslo Sub tuum praesidium (latinský začátek textu mariánské modlitby Pod ochranu tvou), vybral si k tomu pomocnici nejpovolanější. Pomoc Matky Boží, nesčetněkrát osvědčená v dějinách, může spolu s entuziasmem biskupova budoucího týmu přinést jen dobré pro život kraje a to nejlepší pro duše jeho obyvatel.