Když se po roce 1989 zjednodušilo cestování, tak zvláště během největší ekonomické krize v první polovině 90. let z Bulharska odjelo žít a pracovat do ciziny mnoho lidí, většinou mladých a vzdělaných. Od té doby, i díky vstupu do EU, do zahraničí odjíždějí další. Někteří tam zůstanou s celou rodinou natrvalo, jiní tam „jen“ pracují. Nechávají v Bulharsku příbuzné, rodinu, děti u babiček a dědečků. „Maminka a tatínek pracují v Itálii, abychom měli penízky.“ Vídají se málo, dovolená nebývá dlouhá a cesta znamená výdaje navíc. Oficiální údaje hovoří o 1 200 000 bulharských občanů, kteří pracují v jiných zemích. Přitom podle předběžných výsledků letošního sčítání obyvatelstva je Bulharů celkem 7 351 234.
Vydělávat v cizině – sponzorovat vlast
Přestože pracují a platí daně v cizině, těží z jejich práce i bulharský stát. Během prvních pěti měsíců letošního roku už poslali domů přes tři sta milionů eur. A jen za květen to bylo přes sedmdesát sedm milionů, což je doposud nejvíce za dobu, kdy Bulharská národní banka tyto transakce eviduje. Výše celkové částky neustále roste, meziročně skoro o dvě procenta. Růst bulharského hospodářství je za stejné období sotva desetinový. Je nesporné, že ti, co odjeli do ciziny za výdělkem, jsou hlavním investorem do bulharské ekonomiky (ale podobně je to třeba i v Albánii či Moldavsku). Peníze od nich tvoří zhruba pět procent očekávaného hrubého domácího produktu.
Na tento přísun peněz nemá vliv ani ekonomická krize. Odborníci se domnívají, že je to dáno pevnou pozicí bulharských pracovníků v zahraničí a neustále rostoucími finančními potřebami jejich příbuzných v Bulharsku. Největší částky v tuto chvíli proudí z Itálie, kde je údajně přes sedmdesát tisíc Bulharů a každý posílá v průměru sto osmdesát pět eur měsíčně. Nejméně peněz přichází z USA a Kanady, kde lidé vynakládají vetší část výdělků na své běžné potřeby a nemají tolik finančních přebytků.
Zdá se, že Bulharsko (a nejen ono) bude i nadále sponzorováno soukromými penězi zvenku. Minimálně polovina Bulharů v cizině neplánuje návrat do vlasti. Ovšem ani značné částky, které lidé posílají příbuzným, nemohou vyvážit zdejší odliv mozků. Ti, co odjedou, přispívají převážně k vývoji v zemi, ve které pracují a žijí.Ta je bohatá i na jejich dobrovolně poskytovanou pracovní sílu s různým stupněm kvalifikace, kterou z velké většiny získali ještě za peníze bulharského státu. Otázkou zůstává, zda by stát, kde by byli nezaměstnaní, neuznaní nebo nedoplacení, vydělával více, kdyby mu zůstali stoprocentně „věrní“. Ostatně, nejsme na tom v mnoha případech o mnoho lépe ani v ČR.