O víkendu jsme na kole projeli skoro celou Šumavu, ale motorovou pilu – onen postrach hrdinných blokádistů („broučkařů“ či „ekoteroristů“, jak jim říkají místní) – jsme nezaslechli. Místo toho jsme shlédli pravý šumavský milíř romanticky dýmající pod Jeleními vršky, ale také mrtvé lesy na Smrčině a u Plešného jezera. Mohli jsme si myslet, že pokácením téměř 5000 napadených smrků na Ptačím potoce a Na Ztraceném je jednak zažehnána nejaktuálnější hrozba invaze lýkožrouta smrkového do těsné blízkosti Modravy a jednak skončila nezákonná akce, při níž se „ochránci přírody“ poutali řetězy ke kmenům, přespávali v korunách stromů a opakovaně se střetávali s policisty, usilujícími o vyklizení těžebních prostorů.
Posvátný brouk prohrává, blokádisté vyčkávají
Nebylo by to ovšem blokádami smutně proslulé Hnutí Duha, kdyby po soudním zákazu organizování protestů vyklidilo pole bez podfuků a obezliček. Jako příjemce všemožných dotací z daní občanů (jen v roce 2009 16,5 milionu Kč, z toho 60 % z veřejných zdrojů) se nicméně zaleklo zablokování dotačních penězovodů a prohlásilo, že ono už nemá s blokádou Šumavy vůbec nic společného. Že prý blokádisté (kteří se nejnověji zabydleli v lesích kolem Poledníku, Jezerního hřbetu a Křemelné) jsou už jen samí „dobrovolní aktivisté“ bez členství v Hnutí Duha. V pondělí jeden z organizátorů modravské blokády Jan Bláha (který před několika týdny prohlašoval, že přivazování ke stromům je překonaná metoda) se přesunul do Prahy (mezi šumavskými blokádisty se už nesmí objevit), aby před ministerstvem životního prostředí „moderoval“ srocení porůznu posháněných individuí, požadujících okamžité odstoupení ředitele Národního parku Šumava Jana Stráského. To ovšem není žádná novinka, Stráského vyzývá Hnutí Duha k odstoupení už od jeho nástupu; mezitím tlačilo na odstoupení kdekoho. Například policejního prezidenta Petra Lessyho vyzvalo, aby kvůli „nestandardnímu postupu“ policie odvolal policejního šéfa Plzeňského kraje a velitele zásahu. Rádo by vyzvalo k odstoupení i ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, jemuž zatím alespoň vyčítá, že je vzděláním právník a člen ODS.
Megalomanský projekt proměny větší části Šumavy na experimentální divočinu se totiž hroutí. Ministr Chalupa dal najevo, že maximalistický sen o zařazení více než 50 % plochy národní parku (původně až 75 %) do bezzásahového území pokládá za čirou fantasmagorii. Dominantní lesní ekosystémy jsou z 86 % kulturní smrkové ekosystémy, jejichž ztráta by znamenala zásadní změnu přírodních procesů na místě, ale také by na dálku ovlivnila celou krajinu a životní prostředí. Jak upozorňuje např. bioklimatolog Vladimír Krečmer, Národní park Šumava „nebyl zřízen v přírodních pustinách, ale uprostřed kulturní a obytné krajiny. Přesto stanovisko přívrženců volnosti pro kůrovce zní: Kulturní krajina? To je přece to, co nás vůbec nezajímá!“ I když jde o složitý vědecký problém, řešení se podle Krečmera redukuje na účelová ideologická zadání, jak získat divočinu co nejdříve a na co největší ploše. Možnost věcné diskuse odborníků byla po léta omezována, „neboť kromě vědců pro divočinu, jsou ti ostatní jen fachidioty, zrádci, škůdci, zaprodanci těžařů, developerů a těch, kteří chtějí mít z národního parku lunapark.“ Říká se tomu jemnocitně zpolitizování kauzy NPŠ.
Zpolitizování se nevyhnula ani současná kauza kůrovcové kalamity. Je jen markantní, že největší aktivitu ve prospěch lýkožrouta smrkového vyvinula celá plejáda levicových politiků i aktivistických novinářů a médií ve vlastnictví zahraničních firem. Většina reportáží prezentuje z 90 % jen názory „broučkařů“ a dává si záležet na líčení strážců národního parku, policie a místních obyvatel v co nejodpudivějším světle. Inspekci životního prostředí, která řediteli Stráskému nezakázala kácet, označil redaktor časopisu Respekt Marek Švehla za „bezzubou“ a „alibistickou“. Už jsme se zmínili o tlacích na odvolání osob, které čelí akcím ekoteroristů; také na zastánce likvidace kůrovcových líhní a důsledného postupu proti blokádníkům byla podána celá řada trestních oznámení. Do lokality Na Ztraceném byla povolána manželka Petra Uhla předsedkyně Českého helsinského výboru Anna Šabatová, aby zpražila správu parku, že nemá ke kácení patřičnou výjimku, což podle Šabatové „klade otázku, zda policie neposkytuje ochranu protiprávnímu jednání“. Vzhledem ke stanoviskům ministerstva životního prostředí, klatovského soudu i Inspekce životního prostředí by však byla na místě spíše otázka, zda tuto protiprávní ochranu neposkytuje paní Šabatová se svým výborem. Na Šumavu se dostavil také předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka, který ovšem i podle svých spolustraníků s podporou ekoaktivistů „šlápl vedle“. Jeho stranický kolega hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola naopak označil blokádisty za „trapné námezdní herce, kteří přivazováním ke stromům porušují zákony“. A podle místních obyvatel nebyl daleko od pravdy: profesionální blokádníci, kteří si říkají „brigádníci“, totiž inkasují za celodenní „brigádu“ částku až 800 Kč. Lze se tedy důvodně domnívat, že posvátného brouka hájí i za naše peníze.
Nedávno se k problematice šumavského národního parku vyjadřoval i někdejší člen vedení Hnutí Duha Bohuslav Binka, který se dnes živí jako univerzitní vědec zabývající se mírou radikalismu zeleného hnutí. Ten vyslovil názor, že Zelení by se měli ještě více radikalizovat, aby např. „byli schopni zablokovat ministerstvo životního prostředí, když začíná zastupovat zájmy průmyslu“. Jelikož kultura je podle něj jen „systém parazitující na přírodě“, je nutno „zmírnit konflikt kultury s přírodou“, takže např. zvýší-li cesta autem z Brna do Prahy emise škodlivin, měl by si každý „za ten luxus připlatit“. Pan Binka přitom v r. 1996 odešel z vedení Hnutí Duha kvůli „totalitním tendencím“ tehdejšího šéfa Jakuba Patočky. Dnešní Hnutí Duha podle Binky přešlo od nadšeneckého hnutí k profesionální organizaci závislé na veřejném financování a tím i na většinovém vkusu – což je prý zhouba. Většinové mínění totiž v boji s kůrovcem jednoznačně straní správě národního parku. Podle průzkumu agentury SANEP více jak dvě třetiny respondentů (66,5 %) nevěří, že by lesní porost v NPŠ byl schopen sám odolat kůrovci. Tento názor sdílí rovněž 72,9 % obyvatel Jihočeského kraje a 77,3 % obyvatel kraje Plzeňského. S pokácením stromů napadených kůrovcem souhlasí 68,3 % dotázaných. Z Jihočeského kraje s kácením souhlasí 72,9 % a z Plzeňského kraje 70,5 % respondentů. S blokádou souhlasí pouze 17,7 % dotázaných, v Jihočeském kraji jen 13,5 % a v Plzeňském kraji 14,3 % respondentů. A to třeba ani nevědí, že si své „brigádníky“ sami platí.