Staronová KDU-ČSL v čele s výrazným lídrem Pavlem Bělobrádkem dostává důvěru stále více občanů. Potvrzuje to i srpnový průzkum agentury Factum Invenio, v němž po sérii výsledků těsně nad pět procent dosáhla KDU-ČSL dokonce solidních 6,5 %, což je o téměř 2,2 % více než v posledních volbách. Křesťanští demokraté by se tak dostali vedle ČSSD (28,9 %), ODS (18,7 %), KSČM (15,5 %) a TOP 09 (13,6 %) jako pátá strana opět do Poslanecké sněmovny. Horší by to bylo s prognózou vládní koalice, protože pravice i s 12 lidoveckými mandáty by obsadila jen 91 křesel – VV jsou o 1,3 % pod hranicí vstupu do sněmovny a TOP 09 ztrácí oproti posledním volbám přes tři procenta. Nejvíce poslanců by měla levice, a pokud by se dohodla ČSSD s KSČM, mohly by s pohodlnou sněmovní většinou 109 mandátů uvažovat i o vládní koalici. Na tu by naopak nedosáhla dohoda ČSSD s KDU-ČSL, která by dala dohromady pouhých 84 mandátů.
Vrátí se Lidovci do sněmovny?
Protože však podpora levicových stran v poslední době mírně klesá (rozdíl mezi pravicovými a levicovými stranami je menší než v červenci 2011) a rostou preference malých mimoparlamentních stran, nejsou vyloučena překvapení a hypoteticky ani šance na návrat KDU-ČSL do vlády. Bělobrádkova strana šetří, omezuje aparát a úspěšně likviduje dluhy. Připravuje změnu stanov, možná i úpravu názvu a v regionech plánuje koalice pro volby. K renesanci obliby křesťanských demokratů ovšem hlavní měrou přispívá důraz na křesťanskosociální a prorodinnou politiku. Příkladem může být jejich důsledná oponentura vládnímu návrhu penzijní reformy. „V současném důchodovém systému chybí peníze, proto je zapotřebí peníze do systému dodat, a nikoliv je odtamtud brát. Vládou navrhované vyvedení části finančních prostředků z průběžného pilíře do kapitálových fondů v řádu desítek miliard korun ročně poškodí nejen rodiny s dětmi a důchodce, ale díky navýšení DPH na něj nakonec doplatí i živnostníci, podnikatelé a zemědělci,“ varuje místopředseda pro sociální oblast Marian Jurečka. Představa KDU-ČSL je zřetelně prorodinná: zvýšit odvody na sociální pojištění z 28 na 31% a současně zavést tříprocentní slevu na každé vychovávané dítě. „To by na důchody přineslo o sedm miliard korun více. Současně by byly zohledňovány rodičovské zásluhy a rodiče dětí by byli levnější pro zaměstnavatele a tudíž atraktivnější na trhu práce,“ říká předseda Pavel Bělobrádek.
KDU-ČSL poukazuje i na to, že vláda pod taktovkou ministrů TOP 09 Kalouska a Drábka chystá daňovou „reformu“ jejímž základním problémem je to, že (podobně jako v důchodech a zdravotnictví) nepřináší řešení, ale prohlubuje problémy ekonomiky ČR. „Jak jinak hodnotit kroky, které významně snižují reálné příjmy populace zvýšenými přímými i nepřímými daněmi, vzbuzují očekávání negativního vývoje a ulevují zaměstnavatelům? Je to tlak na exportní orientaci České republiky, na to, aby se z Čechů stala levná pracovní síla produkující zisk vybraným spřáteleným lidem a zahraničnímu kapitálu,“ konstatuje sociolog Pavel Rusý. Jak dále upozorňuje, vláda hodlá zrušit daň z dividend (ale nikoli z úroků vkladů střadatelů, třebaže ty nezajišťují ani zachování reálné hodnoty vkladu), čímž by došlo k dalšímu výpadku příjmů státního rozpočtu a úlevě pro příjmově silnější části populace, zejména zahraniční akcionáře tuzemských podniků. Navíc by šlo i o porušení vládního programového prohlášení, které takový krok neobsahuje, stejně jako neobsahuje snížení odvodů zaměstnavatelů, ani snížení ceny práce, ani zvýšení odvodů zaměstnanců, ani snížení sociálních a zdravotních odvodů OSVČ. Nemíní-li ministr financí Miroslav Kalousek respektovat tyto body programového prohlášení „vlády rozpočtové zodpovědnosti“, není divu, že se to jeho někdejší politické straně (jíž přivedl do krize a posléze zradil) nelíbí a tvrdě to kritizuje.
Konstruktivní kritika asociálních záměrů vlády pochopitelně vyvolává sympatie ke KDU-ČSL nejen u jejích bývalých voličů, ale i u velké části veřejnosti, jež by bezohlednými vládními záměry byla těžce poškozena. Nová srozumitelná a zásadová politika KDU-ČSL, která nebude bezhlavým lavírováním mezi zájmy politických dravců (jako za Kalouskova a Svobodova vedení), ale přidrží se tradičních křesťanských hodnot a osvědčených principů, nemůže nemít úspěch vyjádřený i ve volbách. Výborné zázemí nového vedení KDU-ČSL už dnes představují Mladí křesťanští demokraté, kteří by se brzy mohli stát schopnými lídry křesťanskodemokratické politiky i seriózními zástupci konzervativní veřejnosti – rozhodně důvěryhodnějšími než nynější prospěcháři z „čistě konzervativní“ TOP 09. Na doplnění tradičního a citelně chybějícího křesťanskosociálního segmentu česká politická scéna už nějakou dobu čeká.