Nejpozději poslední den září musí vláda každoročně doručit do Poslanecké sněmovny pro každého poslance jeden výtisk návrhu státního rozpočtu na následující rok. Na rozpočtu začíná ministerstvo financí pracovat už počátkem léta. V době, kdy jsem byl předsedou rozpočtového výboru, zahajoval rozpočtovou sezónu ministr financí tak, že si od všech kolegů ve vládě vyžádal představu o nutných výdajích jejich rezortů. První nástřel výdajů býval pravidelně asi desetkrát vyšší, než kolik činily předpokládané příjmy.
Přepsat rozpočet na konci září nejde
Odhad příjmů byl vždycky výsledkem expertních úvah samotného ministra a jeho nejbližších spolupracovníků. Pocházel zhruba ze stejné letní doby jako odhad výdajů. Celé léto až do září pak probíhala složitá jednání ministra financí a jeho náměstka pro rozpočet s jednotlivými rezorty, jejichž výsledkem muselo být postupné a úporné seškrtávání divokých červnových představ o nutných výdajích. Tento postup se opakuje každý rok, ani letos to nemohlo být jinak, snaha sevřít prvotní představy pomocí výdajových limitů je stejně marná, „potřeby“ rezortů totiž žádné meze nemají.
Když se tedy dnes, pár dní před koncem září, objeví černý mrak, který začne trochu stínit sluníčko letního optimismu, takže odhad růstu HDP na příští rok je o něco menší a zdá se, že v roce 2012 nebude možné počítat s takovými příjmy rozpočtu, s jakými se počítalo na počátku léta, nelze už s rozpočtem dělat nic. Ani ne tak kvůli samotnému nižšímu odhadovanému růstu HDP, který může být asi o 1 až 1,5 % nižší, než se čekalo v červnu, nýbrž kvůli holé procedurální nemožnosti procházet znovu martyriem všech dílčích jednání.
Uváděná chyba v odhadu růstu na příští rok, pokud ji statistika příštího roku skutečně potvrdí, je ale beztak tolerovatelná, je v mezích obvyklých chyb, jichž se analytikové dopouštějí. Tvůrce odhadů, ať už z ministerstva financí, České národní banky nebo jiných finančních institucí, podezřívám z účelového pesimismu, bojí se totiž, aby neopakovali svou chybu z roku 2008, kdy se drželi jedné strany zdi, hýřili optimismem a nyní pro jistotu přebíhají na opačnou stranu. Stalo se módou poslední doby produkovat černé odhady. Na finančním trhu to chodí obvykle tak, že když "stádoů vidí černou barvu, černě to skutečně dopadne.
Myslím si ale, že se může dostavit i příjemné překvapení a růst HDP bude nakonec blízko červnovému odhadu. Pokud se ale takové překvapení dostaví, bude stejně tak malé jako musí být malé zklamání, kdyby se překvapení nekonalo. Rozpočtová kázeň a střídmost musí být totiž principiální. Nesmí se dostat do vleku kolísavých nálad finančních analytiků. Myslím si, že ministr financí Kalousek to dobře ví. Jeho snaha o prosazování strukturálních reforem určitě nebude kvůli o trochu vyššímu nebo o trochu nižšímu růstu HDP v roce 2012 ani ochabovat, ani sílit. Vážnost, kterou si jako ministr financí mezi ostatními kolegy z Evropské unie vydobyl, má svůj původ právě v jeho zásadovém postoji k rozpočtové disciplině a pořádku ve veřejných financích. Určitě za ni nevděčí přesnosti svých odhadů ekonomického růstu. Evropa mu tedy nevyčítá, že se s odhadem růstu na rok 2009 seknul. Vyčetla by mu ale právem, kdyby nedělal nic proti růstu českého státního dluhu a kdyby české finance kormidloval řeckým směrem.