Vánoce v Ankaře mívají oproti těm doma různé výhody. Pravda, člověk by si myslel, že v muslimské zemi nebude takový svátek nic moc, ale realita tu našince často příjemně překvapí a rychle naučí, že nic není tak jednoduché či jednoznačné, jak se zdá.
Vánoce Turkům nevadí
Stromy a stromky ozdobené elektrickými světýlky tu bývají po celý rok – sice bez vánočních ozdobiček, ale za horkých letních večerů stejně překvapí. Vyvolávají povznesenou náladu nejen u návštěvníků restaurací, barů či u klientů obchodů, ale i u kolemjdoucích. Občas žasnu, jak je možné, aby tu vedle sebe existovaly laciný orientální kýč a velmi vkusný orientální design, když do sebe oba nasávají i prvky z jiných tradic a stejné prvky jsou u prvního jen pozlátkem, zatímco druhý je promění v nenahraditelný detail úžasného celku.
Zpět k Vánocům. Turkům se líbí komerční a zdobná stránka oslav našich zimních svátků. Nemají Vánoce, takže co chtějí, přebírají na vítání nového roku. Vypadá to tak, že nejpozději od začátku prosince v Ankaře bez problémů nakoupíte všechny druhy ozdobiček, adventní věnce, dekorace, různé punčochy k zavěšení u krbu. Tím je pro naši rodinu zajištěný začátek adventu i mikulášská nadílka a nikdo se nepodivuje nad věncem na dveřích bytu. Je tu slušný výběr umělých stromků – od plastových zelených košťátek až po dvoumetrové naprosto realisticky vypadající jehličnany s několika rádoby pravými šiškami někde pod špičkou. Pokud si místní neozdobí nějaký stromek na zahradě nebo před domem, určitě si podle svých finančních možností a vkusu něco vyberou. Snadno jsme ovšem přišli na to, že v každém pořádném zahradnictví je velký výběr živých stromků ve stabilních květináčích, jejichž váha navíc zaručuje, že stromek nestrhnou ani děti, ani rozjívené mládě kočky domácí. Cena – pod průměrem řezaných stromků u nás. Živý stromek a ozdobičky tedy jsou. Svíčky a prskavky také. Snad jen františky a purpuru tu neseženete.
Dárky lze nakoupit na poslední chvíli - ve skutečné pohodě a klidu – tady se na Vánoce nechystají, takže vyhnete-li se běžné denní nebo víkendové špičce, je všude jen obvyklý provoz. A všude jsou od začátku prosince novoroční slevy – kdo chce své blízké obdarovat na Nový rok, je vítán. To je tu ostatně velmi příjemným zvykem – slevy jsou při každé příležitosti a hlavně PŘED svátkem, ne po něm, ať je to Svátek oběti, Cukrový svátek na konci ramadánu, Den učitelů, Den mládeže nebo Nový rok. A nejsou to slevy kosmetické – začínají na 30 procentech a dosahují skutečně ověřených 70 procent. Výsledkem je více dárků pod stromeček a ještě nákupy pro mě samotnou, aniž by to přesáhlo můj finanční limit.
Kuchyně – české tradiční vánoční pokrmy si tu samozřejmě nemůžete objednat a cukroví si taky musíte poctivě udělat doma, ale nechybí vám tu k tomu v obchodech nic. I to vepřové, musí-li ho někdo náhodou mít, je v tureckém hlavním městě výjimečně k sehnání, i když opravdu zcela výjimečně. Pohodlné je, že tu žádný obchod v době Vánoc nemá zvláštní otevírací dobu (pokud náhodou není rok, kdy vychází na stejné dny některý pohyblivý místní svátek, ale to jsme tu zatím nezažili.) Znamená to, že rybu lze koupit až do 10. hodiny večerní na trzích nebo v kterékoliv z rybáren v okolí. Mají skutečně velký výběr mořských i sladkovodních živočichů, vše je čerstvé a nemusíte-li mít bezpodmínečně kapra, můžete měnit a experimentovat do aleluja. A nemají vyprodáno, když se vám nový recept nepovede a musíte narychlo ještě doběhnout pro nové suroviny. Na Boží hod a kterýkoliv z následujících, pro nás svátečních, dnů si ráno stejně jako kdykoli jindy lze telefonicky objednat z nejbližšího soukromého krámku s potravinami čerstvé pečivo a mléko. Je to prostě normální den, přinesou, zaplatíte (klidně i bez dýška a rozhodně bez přirážky), nikam nemusíte. Pokud držíte předvánoční půst, nedraze tu můžete mít pestrý jídelníček – Turecko je veliké a klimaticky bohaté, čerstvé zeleniny a ovoce (i „exotického“) tu je dost za nevelký peníz. Nebývá sklizené před dozráním, proto má svou skutečnou dobrou chuť.
I do kostela se tu může – u vatikánské nunciatury nebo v jedné z prvních budov francouzského zastoupení pod hradbami starého hradu ve staré části města. V té druhé je zajímavé slyšet některé nám známé koledy v turečtině.
V čem je tu asi největší rozdíl, je absence „vánočního marketingu“. Nikdo tu na vás od dušiček neútočí koledami a dalšími písněmi na vánoční téma, vánoční reklamou a nabídkou kdečeho, radami co upéct, uvařit, co jíst a jak to jíst, abyste vše přežili ve zdraví a při dobré váze – všechno to, co nejednou v člověku u nás vyvolá hříšnou myšlenku, že bude lépe, když už bude po svátcích. Lepší obchody a velké obchodní domy jsou sice nazdobené zhruba od začátku ledna, ale až tak 14 dnů před koncem roku v nich uslyšíte vánoční hity populární hudby. A před některými restauracemi jsou pak i naháněči převlečení za Santy. To už ale je spojeno s plánováním Silvestra. (Do schránky jsme dostali leták – hotel nabízí oslavu a vítání nového roku, v ceně večeře, neomezené nápoje, hudba, tanec, hlídání a animace pro děti včetně PC a video her, dětské menu, místnosti k uložení ospalých potomků…)
Chybí nám tu samozřejmě širší rodina – a zaplaťpánbůh za moderní způsoby komunikace, které nám sice objetí nezprostředkují, ale aspoň živý rozhovor s příbuznými a přáteli ano. Také se cítím trochu nesvá, když mi tu během celého adventu svítí zářivé sluníčko, za kterého se mi v bytě moc vánočního útulna se svíčkami přes den vykouzlit nedaří. Mrzne, ale slunečných dnů je tu nesrovnatelně více než u nás a zatím mám dojem, že v době adventní, vánoční a novoroční jsou pravidlem. Jsou ale jistě lepší než šedé plískanice… Ti, co slaví Vánoce někde v tropech, si je asi užívají úplně jinak než ve střední Evropě.
Globalizovaný obchod je mocný. Pomáhá Turkům přebrat vnější líbivou stránku křesťanských oslav. Tradice, dokonale vytržená ze svého prostředí a zbavená původního významu, se stává jen povrchním pozlátkem. Díky tomu nám uprostřed Turecka, v Ankaře, ani na Vánoce nic nechybělo. Přesto to byl jen neočekávaný bonus – i bez něj bychom jistě prožili pravé svátky, protože je nosíme v sobě a máme se rádi. A je nám líto těch Santa Clausíčků, kteří tu visí z některých balkonů a oken jako malí červení oběšenci.