Tohle ti koupím hned, ale tamto zase až příště. Taková slova slýchají děti od svých rodičů vcelku běžně. Dokonce i dnes, v dobách všeobecného blahobytu, je to totiž výchovné. Není asi pochyb o tom, že i malého Martina Dvořáka a Martina Kocourka vychovávali tak, že podvádět a krást se nemá. Když měli příliš nerealistická přání, někdo je možná upozornil, že na tuhle či onu věc se musí dlouho vydělávat. Peníze dostávají tví rodiče jen za práci, hošíčku, jednou to sám poznáš! Kluci možná chvíli vztekle dupali, pak ale vrazili ruce hlouběji do kapes u kraťasů a šli dál.
Rodina je základ státu
Jakpak asi tuhle starou pravdu zpracovávají u Kocourků či u Dvořáků dnes, kdy v podezřelých případech figurují i matky obou protagonistů? Byla by to možná zajímavá sociologicko-psychologická studie. Možná stejně napínavá jako policejní vyšetřovací protokol, který má za cíl zdokumentovat, co se vlastně všechno stalo a o kolik peněz přišel český státní rozpočet.
I když se teď nikdo neodváží tvrdit, že v případě Key Investment nebo dopravního podniku šlo o korupci či krádež, nejasností okolo obou zmíněných Martinů je víc než dost. Jak dalece do toho byly obě ženy zainteresované? Nehřešili synové na to, že matka je v tísni nejlepší parťák? Své o tom ví i Radovan Krejčíř, který dnes šíří „dobré jméno“ Česka v Jihoafrické republice. Tam uprchnul ze Seychel (a tam prchnul z České republiky). Dnes je spojován mimo jiné s několika vraždami. Jedním z mála lidí, kteří za ním bezmezně stojí (a spravují mu doma ten majetek, který nezabavila policie), je jeho matka Naděžda.
Nech toho, nebo tě zavřou!
Dnes už bývalý šéf pražského dopravního podniku Martin Dvořák čelí vážnému podezření, že je zapleten do podivných finančních transakcí ve firmě, kterou řídil. Přinejmenším tedy ze střetu zájmů. Prošetřovány jsou některé toky peněz jeho matky Marie Novákové, která disponuje značným majetkem. A jisté indicie nasvědčují tomu, že například v případě koupě vily na Hanspaulce by nemuselo být všechno v pořádku. V transakcích za nejasnou cenu figuruje totiž také osoba z advokátní kanceláře Šachta & Partners, která pracovala také pro dopravní podnik. Martin Dvořák se tváří, že se o podnikání své matky zase tolik nezajímá, aby znal detaily. Z ředitelského postu odešel už před Vánocemi. Dohodl se tak s primátorem v době, kdy se začaly objevovat informace, že jsou z dopravního podniku vyváděny desítky milionů korun přes firmy, které zajišťují pražskému podniku určité služby.
Martin Kocourek je trochu jiný případ. Post ministra průmyslu musel opustit koncem loňského roku poté, co vyšlo najevo, že jeho matka uzavřela v roce 2008 smlouvu se společností Key Investments, přičemž o pár dní později se na jejím účtu objevily dluhopisy společnosti za 16 milionů korun. Vyrojily se pochybnosti, zda šlo opravdu o prostředky rodiny a ne o korupční peníze ještě z doby, kdy byl Kocourek v orgánech státního ČEZu. Kocourek pak vysvětloval, že se o tyto peníze nechtěl dělit s manželkou, se kterou se rozváděl.
Většina matek se strachuje o své děti a je ochotna je ochránit, i když jsou dávno dospělé. Nevím proč, ale připomnělo mi to vyprávění jednoho člena bankovní rady ČNB. Před pár lety, když byla koruna příliš silná, psalo se hodně v novinách, že za to může právě centrální banka, která nic nečiní. Když tento nejmenovaný člen rady přijel na víkend za svými rodiči na Moravu, našel matku v slzách, jak lamentuje: „Co to tam děláte v té bance? Prosím, přestaň s tím, nebo tě zavřou!“ Možná to vzbuzuje úsměv, ale ve skutečnosti jde o logickou reakci milující matky. Ale existují jistě i maminky, které jsou daleko víc v obraze a také ty, co mají pro strach uděláno. A ty jsou pak v mnohém použitelnější než vlastní manželky. Manželku dneska máš a zítra mít nemusíš.
Vstupenka do ráje
A pak ještě jedna psychologicko-sociologická sonda by nebyla na škodu. Jdou lidé na určité posty ve státních firmách už s tím, že je to vstupenka do kasina, kde se jenom vyhrává? Jestliže si obyčejní (křesťanští) smrtelníci myslí, že před vzetím na nebesa musejí projít očistcem, tyhle vyvolené možná někdo přesvědčil, že mezi nebem a zemí je dopravní podnik, Sazka, Ředitelství silnic a dálnic či jiná instituce, která připraví nevědomého na nekonečný nebeský blahobyt. Aby to pro něj nebyl takový šok.
Nebo možná ne. Třeba usedají do ředitelských křesel čistí jako lilie. Pak ale zjistí, že je to tak jednoduché! Cesta už je prošlapaná a není nic jednoduššího, než se po ní nechat vést. Nebo se v blízkosti najde někdo, kdo určí tokům nový správný směr. Sem tam nějaký podpis, vždyť vlastně nedělám nic špatného. Kdo viděl film Rodina je základ státu, dovede pochopit, že člověk si sám před sebou leccos ospravedlní. A jestli někde v zátylku sedí strach? Ale prosím vás! Ukažte mi jednoho manažera státní firmy, který šel do tepláků!
Hospodaření státních či komunálních firem mají za úkol hlídat statutární orgány, zejména dozorčí rady. Lidé, kteří tam sedí, za to pobírají peníze. Dnes všichni unisono tvrdí, že například v dopravním podniku vůbec netušili, že se něco takového děje. Ale nejen tam. Ani v Sazce neměli vysocí činovníci okolo Hušáka pocit, že by se dělo něco nekalého – dokud bylo na benzín do bentleye…
„Šikovných manažerů“, nad jejichž hospodařením ve státních firmách či akciových společnostech se vznášejí otazníky, bychom v novodobé historii našli celou řadu. Už zmíněný Aleš Hušák, který považoval Sazku za svůj podnik a podle toho s ní nakládal. Tomáš Kadlec, bývalý ředitel Čepra a šéf Národního bezpečnostního úřadu, na jehož účtu ve Švýcarsku se objevily desítky milionů korun neznámého původu. Exmanažer Ředitelství silnic a dálnic Michal Hala, který je spojován s nevýhodnými zakázkami pro stát, ze kterých měl vlastní prospěch…
Rodina? Ne, strana je základ státu
Jenže ono to tak v mnoha případech není. Vlastní prospěch je často až druhořadý. Adresa, kam ve finále doputují nemalé částky z podivných obchodů, je někdy totožná se sídlem některé z politických stran. Dnes už to není o neexistujících sponzorech, jak jsme toho byli svědky v devadesátých letech. Dnes jsou cesty daleko sofistikovanější.
Při domovní prohlídce u bývalého šéfa Ředitelství silnic a dálnic Haly, člena ČSSD, objevila policie údajně kromě peněz také tajné seznamy vlivných lidí, kterým plynuly určité částky. Jestli šlo „jen“ o peníze do kapsy některým politikům, kteří za ně drželi ochrannou ruku nad nečistými transakcemi, či plynuly přímo na stranické účely, nikdo dnes neví – a možná, jak je v Česku zvykem, se to ani veřejnost nedozví. Tahle „gorila“ možná nikdy nedojde ani tak daleko jako ta slovenská, kde se aspoň dostalo na světlo, kdo se v případu angažoval. Dokud nebudou jména veřejná, bude to šťavnatý potenciál k vydírání.
Výsledek ale může být v Česku i na Slovensku stejný. Vyšumí jak dlouho otevřené šampaňské. Není to nic nového. O úpadku české politické kultury a nedotažených případech už si cvrlikají i ptáci na jiných než českých střechách.
Jako koně
Stranický přídech mají i některé další aféry z poslední doby. Jak si jinak vysvětlit, že se na místa vládních zmocněnců pro určité silniční stavby dostávali v podstatě výhradně politici, kteří ve veřejném životě neuspěli? Trafiky za více než 150 tisíc měsíčně bez zodpovědnosti - a s nulovým výsledkem. Už i premiéru Petru Nečasovi to asi začalo být hloupé, vláda jejich posty minulý týden zrušila.
A hned do vedlejší přihrádky by mohly zapadat zvlášť vysoké odměny některým státním úředníkům. Ano, máte pravdu, je to už trapné. Je tolik důležitějších věcí na světě než odměny úředníků. Každý, kdo o tom začne psát, je obviněn ze závisti. Mohlo by to tak být, pokud by peníze pro náměstky a další pracovníky státní správy figurovaly v tabulkách. Přistanou-li ony velké sumy na účtu jaksi navíc, něco tady není v pořádku. Buď si náměstek/kyně či ředitel/ka odboru zaslouží mnohem větší plat, a pak je třeba změnit předpis, nebo přinejmenším by bylo užitečné vysvětlit, za jaké nadstandardní služby odměna přináleží. Že by tyto služby také měly nějaké politické zákulisí?
Argument, že někdo „dře jak kůň“, je legrační. Většina obyčejných lidí si také myslí, že v práci dře jako mezek – což je s koněm přinejmenším srovnatelné. A má jen základní plat. Mimo záznam vám nejeden náměstek na ministerstvu přizná, že odměny ze strany jejich nadřízeného - ministra se někdy řídí politickými aspekty, často jsou kupováním loajality a v každém případě mají posloužit v duchu hesla „dnes já tobě, zítra ty mně“.
Pak se divte…
Za situace, kdy se státní miliony vyplácejí na neodůvodněných odměnách, ztrácejí v tajemných firmách, případně přetékají do trezorů, aby byly v pohotovosti na nákup stranických billboardů (nebo hlasů?), vypadá trochu kuriózně rozhodnutí členů vlády, že do konce března zjistí, která činnost na jejich úřadech je zbytečná a mohou ji zrušit. Cílem je úspora peněz. Kolikrát tady už takové a podobné výzvy byly? Místo toho, aby státní správa zeštíhlela, vytvářejí se nové pozice podle politických potřeb, případně vznikají funkce podle rozmaru ministrů. Odpovězte si sami, kam patří třeba případ úředníka Ladislava Bátory.
Tváří v tvář vší té aroganci pak snad ani není možné divit se lidem mimo politiku a státní sektor vůbec, že nemají skrupule vyplácet zaměstnance načerno, šidit na daních nebo třeba zneužívat dotace. To není omluva, jen pokus o nakouknutí do jejich duše.
Novinářům se často vytýká, že obsahem a tónem svých článků přispívají k pesimismu a šíří negativní náladu ve společnosti. Jestli je moc médií opravdu tak velká, proč to s těmi, o kom se hlavně píše, ani nehne?