Zpráva o zavedení staronového zákazu kouření na veřejnosti v Bulharsku se objevila mezi hlavními zprávami na portálu ČT24. Překvapilo mě to. Je to pro Čechy zpráva důležitá? Proč? Aby s tím počítali kuřáci, co se tam vydají, nebo aby se více těšili nekuřáci, kteří se tam chystají? Každopádně to zlepší image Bulharska. Pochybuji, že by si někdo vybíral prázdninovou destinaci podle benevolentnosti ke kuřákům. Na bulharských plážích vajglů stejně neubude, ty zákon nezmiňuje. Pokud je ovšem nechceme považovat za místo, kde si hrají děti, jakým přes den vesměs bývají.
Jak se (nebude) kouřit v Bulharsku – a co jeho tabák
Bulharsko, tradičně jednu z nejkuřáčtějších evropských zemí, zákaz každopádně změní. V roce 2001 kouřilo 55 % jeho obyvatelstva (59 % mužů, 29 % žen), v roce 2011 jich už bylo jen 39 %. Největší podíl na změně má podle výzkumů zvýšení cen kuřiva, hned po něm už platné nařízení oddělovat kuřácké od nekuřáckých prostor v podnicích.
Zmíněný zákon byl schválen v roce 2009 a měl platit od 1. června 2010, měsíc předtím ovšem parlament jeho znění dočasně omezil na úplný zákaz jen v jeslích, školkách a školách, kinech, divadlech a internetových klubech/kavárnách a na oddělené části ve větších podnicích, zatímco malé (do 50 m2) se měly rozhodnout, zda být kuřáckými, nebo ne. Od loňska jsou už malé podniky povinně nekuřácké. A od letošního 1. července je třeba si dát pozor – nejen v podnicích, školních budovách, jakýchkoli uzavřených pracovních prostorách, ale i na dětských a sportovních hříštích a stadionech, při placených kulturních a sportovních akcích kdekoliv, v divadlech a kinech pod širým nebem (Bulhaři jim říkají letní). Nebude se smět kouřit ani v přilehlých prostorách a na chodnících u všech zařízení pro děti – školních, sociálních apod. nebo tam, kde probíhá jakákoliv organizovaná akce pro osoby do 18 let. Pokuta 100 až 300 bulharských peněz (1 lev = cca 0,50 EUR.) Na zastávkách MHD kouření zakázáno zatím není.
Gymnázium, na které jsem ve Varně chodila, stálo vedle obřího památníku věčné družby (hádejte s kým!) a ten měl krásný park. Do jednoho z jeho zákoutí pravidelně chodila kouřit a bavit se značná část mých spolužáků, říkalo se mu puškom (puša= kouřím.) Sice se to nesmělo pod pohrůžkou trojky z chování, ale nepamatuji si, že by za to někoho zvlášť trestali. No, bylo to mimo školní prostory a bylo to dávno…
Zmíněný zákon neomezí jen kuřáky. V jižním Bulharsku se tabáku daří, země je po Itálii druhým největším výrobcem v Evropě. Předpokládá se tudíž vážný dopad na pěstitele tabáku, kterých je asi 55 tisíc a připočteme-li rodiny, živí toto zemědělské odvětví 200 tisíc osob, přes 2 % populace. Probíhá velká vzdělávací kampaň a školení, aby mohli přejít na jiné plodiny. Otázkou je, kolik z nich o to stojí. A také je asi škoda likvidovat jednu ze starých pěstitelských tradic Bulharska. Kouření tabáku ovšem stále ještě ve velké části světa omezeno není, poptávka je stále velká a z ekonomického (nejen místního) hlediska je zachování jeho výroby asi důležité.
Myslím, že nehledě na evropské protikuřácké tažení je možné využít fondy EU na podporu zemědělství i k zachování tabákových plantáží. Pokud vím, je tabák použitelný ve farmacii. Zkoumá se také použití geneticky modifikovaných tabákových rostlin ve výrobě léčivých přípravků např. proti AIDS. Háčkem je, že zmíněné modifikované rostliny lze vypěstovat ve skleníku v kterékoliv zemi a pochybuji, že tak budou činit venkované v jižním Bulharsku.
O nespokojených provozovatelích restaurací, barů, zábavních podniků apod. se mi psát nechce – ti si budou vždy stěžovat na vše, co nějak mění jejich zavedené představy a zvyky.
Chtěla jsem tu napsat i o situaci v Turecku, kuřácké zemi par excellence, ale nechám si to na příště – bude to pár dnů před 31. květnem, Světovým dnem bez tabáku.