Menengiç, latinsky Pistacia terebinthus, česky řečík terebintový, je podle českých zdrojů opadavý dvoudomý strom ze Středomoří. Pryskyřice z jeho kůry se už ve starověkém Řecku a Římě používala jako terpentýn k čistění kůží a barvení hedvábí. Hálky (rostlinné novotvary), kůra a listy macerované ve víně se pro obsah tříslovin užívaly v lidovém léčitelství jako adstringens (má stahující účinky, urychluje hojení). V Turecku z něj ale místy dělají kafe, nebo tomu aspoň tak říkají.
Blahodárné účinky terpentýnového kafe
Pražené a rozemleté plodymenengiče (peckovité, velikosti malých kaparů) se povaří ve vodě či mléce a případně osladí. Voní to jako melta, chutná to neurčitě oříškově (pistácie?) a s kávou to má pramálo společného. Účinky na tělo a duši jsou prý blahodárné – zlepšuje dýchací potíže, léčí hlasivky, uvolňuje dýchací cesty, zastavuje kašel, zklidňuje žaludek, hýčká játra, rozpouští ledvinové kameny, je afrodiziakem; olej z něj čistí krev a reguluje hladiny cholesterolu. Když jsem jeho malé kuličky poprvé viděla na trhu v pohádkovém městě Urfa, netušila jsem, že mě zvědavost přiměje koupit si něco jako pistáciové kafe z terpentýnového stromu. To je ovšem jen hra se slovíčky – při ochutnávce naslepo byste si to nespojili ani s pistáciemi, ani s terpentýnem.
Trhy a obchody s bylinkami v Turecku nabízejí mnoho koření a bylin, které u nás běžný člověk nezná a některé z nich jsou v českých atlasech rostlin uvedeny jen jako okrasné. Je skoro dobrodružné opisovat si turecké názvy, vyhledávat latinské, podle nich české a nakonec zjistit, že ani v jednom z jazyků, které jsou mi bližší než turečtina, žádná kloudná informace o jejich použití v běžné domácnosti na internetu není. Tak se aspoň podívám na obrázky, jak to vypadá v neusušené podobě a pouštím se do brouzdání v turečtině.
Na tureckém trhu je velký výběr bylinkových čajů. Nebylo by to ani Turecko, kdyby byly stejné jako u nás. Zůstanu-li u těch sáčkovaných (tedy u těch, které koupíte skoro v každém obchodě), začnu u mátového a šípkového. Máta je tu velmi populární, ale jen jako koření. A je jen příbuzná naší máty peprné. Čaj z ní (sypané) po mátě skoro nechutná. V sáčcích možná voňavá je, ale nikdy ne sama. Je minimálně ještě s citrónovou příchutí, smíchaná s lipovým květem, fenyklem apod. Šípkový čaj zase chutná a voní pravě, ale ve složení má automaticky i ibišek.
V sáčkovaných směsích běžně objevíte třeba kokošku pastuší tobolku, růži, jetel luční, zázvor, pampelišku, břízu, měsíček lékařský, třešňové stopky, kardamom, pomerančovou kůru, lékořici, hřebíček, šafrán, kmín, pepř, gdoulovníkové listy, kukuřičné „vlasy“ a mnohé další. To se to pak vybírá! Každá kombinace je trochu jiná, do každého počasí a ke každé náladě něco, ani ne tak podle návodu, nýbrž podle duševního rozpoložení. Je to inspirující. I nám dobře známá šalvěj je tu ve dvou podobách. Jedna je z okresu Anamur na jihu a je lehké jemné chuti, tudíž vhodná k vnitřnímu použití v podobě čaje. Druhá má chuť, jako kdyby rostla u nás, a tak se ve velkém konzumovat nedá, je vhodnější ke kloktání a vnější aplikaci. Pojem bylinkový čaj tu má ještě jednu zvláštnost – zahrnuje i čaj zelený, nezávisle na tom, že se jedná o čaj pravý. Řeknete-li tu čaj, všichni rozumí jen černý čaj.
V zimě se v některých oblastech setkáte s horkým nápojem, který je někde v půli cesty mezi bylinkovým čajem a naším svařákem. Jmenuje se kaynar (to, co se vaří) a vznikne po několikahodinovém vaření, odstátí a zcezení směsi skořice, nového koření, hřebíčku, zázvoru, kořene jemu příbuznému galkánu lékařského, muškátového oříšku a kurkumy. Příjemně zahřeje a neopije, posílí, podpoří imunitu. A je v něm samé koření, tedy z našeho pohledu. Protože koupíte-li si tu koření na trhu, často najdete v balíčku lístek s jeho účinky (např. Bobkový list. Únava, bronchitida, nespavost. Ničí mikroby. Digestivum. Atd. atd.)
Je možná zvláštní, že se turecká vázanost na tradice projevuje i v této oblasti. Je to snaha využít všeho a nezapomenout na užitek z jednoduchých věcí každodenního života. Možná i proto, že jsou tu skutečně velké chudé oblasti, kde jsou lidé odkázáni na to, co vypěstují, nasbírají a očešou. Každopádně jsou tu přírodní zdroje ke zdraví, léčbě, kráse a radosti mnohem dostupnější i ve městech, kde je na každém kroku trh či obchod. I tak jsem zatím nepřišla na to, k čemu slouží i jen polovina toho, co nabízejí.