Taky jste si přečetli, že naše ekonomika se propadá? Ono se to předvídalo tak dlouho a tak důkladně, až se to naplnilo a je to tady. Sláva, aspoň něco nám vyšlo!
Pokles ekonomiky jsem zavinil já!
Pan Mertlík z mé banky se nechal slyšet, že „prudce klesla soukromá spotřeba a investice“. A analytik Michal Kozub k tomu dodal: „Obecná nechuť lidí nakupovat, snaha šetřit a pocit velmi vysokých cen v obchodech způsobují, že výdaje domácností spadly o 2,9 % a výdaje na dlouhodobou spotřebu klesly dokonce o 11,5 %.“
Když jsem to četl, úplně jsem se ohlédl – že mě ti dva viděli, jak nakupuji?! A jak nakupuji? Zajedu do hyper, super, mega marketu, pěkně ho celý projdu, občas posedím na lavičce, občas si zajdu na záchod, napiji se kohoutkové vody, kterou si nesu z domova v plastové lahvi v batohu, a když si to všechno prohlédnu a potěžkám a osahám a užiji, seberu se a odejdu, protože fakticky (až se za to stydím) já z těch statisíců výrobků nic nepotřebuji.
Paradoxem je, že kdyby k tomuto osvobozujícímu poznání dospěla většina, světová ekonomika by padla. Něco takového se však, naštěstí, nikdy nestane. A tak si mohu (ovšem pouze já sám!) užívat té nádherné, nekonečné svobody nespotřebovávat, nebýt spotřebitel, být NESPOTŘEBITEL. Zkuste to se mnou, není nic svobodnějšího. Budete mít najednou ohromnou spoustu času. Na sebe a své blízké, na všechno, na svou duši!
Čili klesla-li spotřeba celorepublikově o 2,9 procentního bodu, tak je možné, že za to můžu hlavně já, protože moje spotřeba klesla o 90 %.
A jak se stát NESPOTŘEBITELEM? Je to prosté: stačí si doma otevřít skříně a podívat se, co všechno jsem za ta léta nakoupil a vůbec nevyužil. Jsou toho kvanta. Mám asi 30 kalhot a přitom střídám sotva troje. Mám asi sto triček, ale nosím sotva deset nejoblíbenějších. A těch bot a ponožek a košil! Kdybych do konce života už nic nekoupil, pořád budu mít v čem chodit.
Totéž se týká knih a CD a DVD – všeho mám nakoupeno a nepřečteno a neprohlédnuto na roky! To samé se týká i nejrůznějších spotřebičů, kterými jsem obklopen. Pokud nepřistoupím na hru výrobců, kteří nás zaplavují nekonečnými inovacemi, aby nás nutili spotřebovávat, tak já už s tím iPhonem a iMackem do smrti vystačím!
S jídlem je to složitější. Ale jen zdánlivě! Protože na to, jak málo se pohybuji, jím nesmyslně mnoho. Dnes už vím, že mi stačí k životu voda, kousek chleba a nějaká ta zelenina, která se vždycky na zahrádce najde. A od té doby, co jsem přestal sladit, mně už ani sladké nechutná. Připadá mi hořké.
A tak se panu Mertlíkovi i panu Kozubovi přiznávám – ten pokles ekonomiky je má vina. Stal jsem se NESPOTŘEBITELEM a takovým už zůstanu. Vaše ekonomika mi nemá co nabídnout. Pramen vody mám za chatou, jahody a maliny a rybíz a jablka mám na zahrádce, dřevo na topení v lese, elektřinu mi dodají fotovoltaické panely na střeše.
Jen benzin mě ještě váže k této ekonomice. Ale i ten snad časem odstraním, až si místo elektrické koloběžky pořídím elektrické auto.
Ovšem abych mohl jako NESPOTŘEBITEL v klidu existovat, nutně potřebuji, aby všichni spotřebitelé dál spotřebovávali, ba prosím je, aby ještě o něco zvedli svou spotřebu a dorovnali tak mou nespotřebu.
Vážení spotřebitelé, ekonomika spotřeby (i já, osamělý NESPOTŘEBITEL) vaši spotřebu životně potřebujeme!