Připomíná mi to chorvatský Záhřeb a jeho primátora. Taky je už léta všude, jeho jméno znají všichni, vyjadřuje se ke všemu, v obleku se brodí bahnem v zatopených ulicích při nehodách vodovodního potrubí, svou zásadovost dává na odiv ráznými vyjádřeními a bez jeho přítomnosti se neobejde nic mezinárodního nebo hodně viditelného. Chová se jako nenahraditelný.
Nemohu se ubránit otázce, i když je toto všechno součástí jejich funkce, kdy tito pánové skutečně pracují? Tak, že si sednou, do hloubky se seznámí s konkrétními problémy a projekty, že něco sami vymyslí a pomohou zrealizovat? Není jejich prací řídit věci přece jen trochu jinak?
A tady v Ankaře to není jen primátor. Radnice má ve městě PR, které by jí mohla závidět kdejaká nadnárodní společnost. Nenechá si ujít žádnou příležitost. Po zimě se tu hodně látají vozovky, některé ulice jsou naštěstí z nutnosti už přeasfaltované celé. Nad jednou, ne příliš velkou nebo důležitou, visí transparent: Asfalt na této ulici byl položen pro vás radnicí hlavního města Ankary. No a? Není to samozřejmost? Kdo jiný by se o to měl ve městě postarat? Bude tam nápis stále i za půl roku, kdy bude zima znovu konat svoje dílo, nebo si dají úředníci dobrý pozor, aby ho včas uklidili? A vůbec, kamkoli se tu obrátíte, narazíte na logo radnice, na dobře označený výsledek (nebo průběh) její činnosti, vše je jako orazítkované. Máte-li se dobře, je to jen a jen díky vedení města. Volební kampaň nonstop, od chvíle výhry ve volbách až do těch dalších.
Mýlím se, když předpokládám, že každá radnice, malá či velká, má pečovat o blaho své obce a jejích občanů? Že je to automatické a rozumí se to samo s sebou? Že tudíž není třeba plýtvat prostředky a časem na zbytečnou reklamu? Nevím. I po dvou letech pobytu v Turecku mě zdejší PR politika zaráží a jsem ráda, že když přijedu do Čech, tak mě naši místní politikové nezahrnují svou samochválou. Hlavně, že jsou výsledky jejich práce vidět. Činy mluví samy za sebe.