Ri Jong-ho je nemocný a odchází. Stručná zpráva o odchodu náčelníka generálního štábu severokorejské armády zveřejněná bez jakéhokoli dalšího vysvětlení spustila další vlnu spekulací o situaci v nejizolovanější zemi světa. Kariérní voják, kterému v uplynulých letech na ramenou přibývaly hvězdičky spolu s jeho oblibou u panujícího diktátora, byl dokonce zbaven všech vedoucích funkcí, tedy nejen v armádě, ale i ve vládnoucí straně.
Vyhozený generál, tajemná žena a Mickey Mouse
Podobný krok by přitom čekal málokdo. Vysvětlení však na druhé straně nemusí být až tak obtížné. Pravda, Ri Jong-ho patřil k „sedmi nejmocnějším“, kteří vloni v prosinci po smrti jeho otce obklopili mladého a nezkušeného Kim Čong-una. Spolu s Kimovým strýcem Čang Song-tchekem patřil Ri Jong-ho k hlavním poradcům nového vůdce a do poslední chvíle ho doprovázel i při inspekčních cestách po jednotlivých posádkách.
Ještě před týdnem také stál po boku Kim Čong-una, když spolu s dalšími představiteli uctil památku zakladatele KLDR Kim Ir-sena. A jak mohli všichni vidět, určitě nejevil žádné známky nějaké vážnější nemoci. Na severokorejské mocenské šachovnici má ale jistotu jen samotný diktátor, i když v případě nejmladšího pokračovatele jediné komunistické dynastie na světě byla jeho cesta na pomyslný trůn značně krkolomná.
Jeho otec, „drahý vůdce“ Kim Čong-il totiž dobře věděl, že se všichni ti staří straničtí a armádní kozáci jen těžko podvolí nezkušenému, ani ne třicetiletému mladíkovi, jehož matkou dokonce byla „nečistá“ Ko Jong-hui. V Severní Koreji se sice nyní promítá film o této ženě, označované jako „Velká matka“, za celých devadesát minut však ani jednou nezazní její jméno. Narodila se holt v Japonsku, a to se v nacionalistické Koreji neodpouští.
Kult osobnosti je však neoddělitelnou součástí politiky režimu Kimů už od konce 2. světové války, Pchjongjang proto nemůže jednat jinak. Mnohem důležitější jsou ale osoby, které Kim Čong-una obklopily. A právě Ri Jong-ho mu měl zajistit loajalitu jedenačtvrtmilionové armády.
Zřejmě ale nastal čas, kdy se Kim Čong-un chce vydat vlastní cestou, resp. s vlastními lidmi, blízkými nejen podobnými názory, ale především věkem. Za záhadnou nemocí náčelníka generálního štábu je ovšem nutné hledat i mocenský boj, který v totalitních stranách na celé naší planetě probíhá prakticky neustále. V případě Severní Koreje proti sobě stanuli dva kohouti, odvolaný Ri Jong-ho a Choe Ryong-hae, jeden z pěti stálých členů komunistického politbyra a zároveň místopředseda Ústřední vojenské komise. Je mu sice už také přes sedmdesát let, Kim Čong-un však zřejmě vsadil právě na něho.
V této souvislosti je důležité zmínit i skutečnost, že Choe Ryong-hae se po desetiletích stal prvním civilistou, který začal kontrolovat ozbrojené složky. Hodnost maršála totiž tento politik a ekonomický expert získal teprve nedávno. Kim Čong-un na rozdíl od svých předchůdců Kim Čong-ila a Kim Ir-sena stále méně míří k vojenským jednotkám, přestože podle oficiální politiky KLDR je armáda vždy na prvním místě.
Místo toho mohou Severokorejci stále častěji spatřit televizní záběry, na kterých Kim Čong-un navštěvuje tu školku, jindy zase dětské centrum. A k tomu se na nich objevuje i s dosud neznámou kráskou, což neuniklo ani zahraničním médiím, která hledají odpověď na otázku, zda jde o Kimovu sestru nebo manželku. Pravdě jsou blíž spíše ti, co mluví o diktátorově partnerce. Je jí prý sedmadvacet let, pochází z intelektuálské rodiny a studovala na Kim Ir-senově univerzitě. A vzhledem k přísnému severokorejskému protokolu je téměř nemyslitelné, aby žena po boku vůdce byla někým jiným než jeho manželkou. V minulosti se navíc na veřejnosti objevila partnerka vládnoucího diktátora jen jednou, a to v případě druhé manželky zakladatele KLDR Kim Sung-ae.
Kim Čong-un si tak evidentně buduje image vládce, který se snaží být blíže „masám“ - a zcela cíleně těm nejmladším. Potvrzuje to i nedávná show, na které se vůbec poprvé oficiálně představily i nejznámější postavičky pocházející z dílny Walta Disneye. Myšák Mickey, jeho partnerka Minnie nebo Medvídek Pú se proháněli po pódiu, na obří plátno se zase promítaly záběry ze Sněhurky nebo filmu Kráska a zvíře.
A že o prodeji práv Severní Koreji nikdo z proslulé americké společnosti nevěděl, to Pchjongjang vůbec nezajímalo. Ostatně už za časů Kim Čong-ila nosili dělníci i dělnice na hlavách čepice se znakem jiného giganta z nepřátelských Spojených států, firmy Nike. Všichni ovšem byli přesvědčeni, že jde jen a jen o symbol vyjadřující vůdcovu lásku ke golfu.
V případě Kim Čong-unova zájmu o západní kulturu jde však přeci jen o něco zcela jiného. Na jedné straně jsou sice Severokorejci už několik let zavalováni spotřebními výrobky ze sousední Číny, kde si s autorskými právy hlavu též nelámou. Ale na druhé straně mu podobná vystoupení mohou jen získat body u hladovějící veřejnosti. To ostatní zařídí mocní spojenci ve straně i armádě. Jistotu ovšem nemá žádný z nich, o čemž se naposledy přesvědčil i „zdravý nemocný“ maršál Ri Jong-ho. Mocenské šachy holt v Severní Koreji hraje příliš mnoho hráčů.