Když se řekne Řecko, mnoha lidem se vybaví moře a pohoda, některé však jako první napadne krize, nepořádek a spousta promrhaných peněz. Kamenem úrazu Řeků může být i jejich mentalita – srovnejte je s Němci a je jasné, že jiný pes, jiná ves. Na žití v blahobytu se lehce zvyká, bez pravidel a přílišných kontrol. Nikdo se nemůže divit, že mnoho lidí kroutí hlavou nad tím, kolik peněz do této země teče a kolik nespokojených hlasů se z ní zároveň ozývá. Polínko pod oheň přikládá i studie chicagské obchodní školy, podlé níž by už do Řecka nemusela proudit žádná další finanční injekce, kdyby jen rok podnikatelé řádně odváděli daně.
Neplatiči dusí Řecko
Řecko, Řecko a ještě jednou Řecko. Co jiného slyšíme od vysokých státníků eurozóny za poslední týdny, měsíce, roky? Co byste říkali tomu, kdybyste o této zemi pár týdnů neslyšeli anebo slyšeli jen v dobrém světle? Asi by to byla úleva. Ulevilo by se v podstatě všem, neboť problémy spojené s odlivem peněz Řekům a s tím spojená krize se nyní přelévají téměř do všech odvětví. Pokud totiž zmíněné studie nelžou, některé strasti mohly být zažehnány tím, že by Řekové začali konečně řádně odvádět daně.
Příjmy soukromých lékařů, právníků a ostatních podnikatelů jsou ve skutečnosti dvojnásobné, než uvádějí v daňových přiznáních či oficiálních spisech. Řecký stát tak v důsledku tohoto jednání přichází ročně o 11,2 miliardy eur. Úsměvné a zároveň smutné je, že se tamní vláda právě snaží přijmout plán úspor, který má ušetřit 11,5 miliardy eur – tedy téměř stejnou částku, která chybí z výběru daní. Pokud by k tomu nedošlo, Řecko nedosáhne na pomoc od věřitelů.
Válka daňovým únikům
Mezi prsty proteklo Řekům peněz už dost a určitě nejen jim – téměř každá země se potýká s miliony, které se jen tak ztrácí – Česko rozhodně není výjimkou. Řecká vláda se však rozhodla vyhlásit daňovým únikům válku – probíhají daňové kontroly, ale šťouchlo se do vosího hnízda.
Řecké euro
Tím, že nechtějí platit daně, se mnozí Řekové vůbec netají. Z vlastní zkušenosti mohu hovořit o tom, že pokud sednete do taxíku, můžete na taxametru najít 999 nebo XXX. Zkrátka se počítá s tím, že si cenu domluvíte a obě strany budou spokojeny. Taxikáři si tak přicházeli a stále přicházejí na slušné peníze. Není proto divu, že se tiše bouří, když se kvůli šetření ve státní kase sahá i na tuto Řeky milovanou činnost. Všechno to pak souvisí i s mezinárodní pomocí, která však do země doteče pouze v případě, že budou splněny všechny požadavky, především na škrty, úspory a kontrolu daňové soustavy.
Nejsou to však jen taxikáři, kteří přemýšlí, jak se kontrolám a postihům vyhnout, problém mají i majitelé restaurací. Někteří totiž příjmové doklady a podobné věci moc neřešili, respektive vykazovali jen určitou část příjmů. Nyní však čelí silné kontrole a daně musí platit do posledního centu. Odvod je totiž stanoven podle toho, kolik metrů čtverečních jejich restaurace zabírá. Druhou stranou mince je to, že se dnes v Řecku restaurační stoly zaplněné hosty moc nevidí, spousta podniků zavírá. Co by některé z nich daly za to, aby mohly platit řádně daně a mít zároveň tučné příjmy od zahraničních turistů.
Pokud by kontroly pomohly a země by se stala méně závislou na zahraniční finanční pomoci, uklidnily by se trhy a eurozóně by odpadla jedna těžká koule. Pozornost by se mohla přesunout na řešení problémů v Itálii a Španělsku. Ostatně kdo ví, zdali i tam není stejný problém jako u Řeků.
Řecko versus EU