Poslední vydání pořadu Horizont mě přivedlo k úvaze, jak krutě scházejí v rozpočtech evropských zemí peníze na školství, na vzdělání. Teď se zdá, že budou scházet i v příštím dlouhodobém rozpočtu Evropské unie. Program Erasmus dobře známý mezi vysokoškoláky (a nejen u nás) by mohl být obětován, aby bylo dost peněz na unijní fondy. Hlavně na fond soudržnosti. To už je ale hozená rukavice, která stojí za komentář.
Svět podle Zdeňka Velíška (236)
Sebrat peníze programu Erasmus, aby jich v letech 2014 až 20 bylo v pokladně Evropské unie víc na stavbu mostů, silnic, na lyžařské areály či aquaparky, je neprozřetelné. Program Erasmus by už ke konci toho rozpočtového období, tedy ještě před rokem 2020, začal vracet to, co se jeho prostřednictvím investuje do vzdělanosti mladých lidí. A kromě toho: silnice, mosty a ty aquaparky postavené z peněz unijního fondu soudržnosti, budou tu evropskou soudržnost svým uživatelům připomínat leda na pamětní tabuli.
Absolventi programu Erasmus si evropskou dimenzi svého vzdělání ponesou do produktivního života, promítnou ji do své práce i do svého pohledu na poměry doma, ve vlasti a do své případné snahy o zlepšení neutěšené situace. V loňském roce bylo na evropských univerzitách kolem deseti tisíc Čechů. Z programu Erasmus se na to vydalo 12 milionů eur. 12 milionů investovaných ostatními zeměmi Unie do české vzdělanosti! Nedivím se, že desítky evropských, mezi nimi i českých osobností neváhaly zasadit se v otevřeném dopise ministrům financím o to, aby program Erasmus pokračoval.
Ale v daleko širším měřítku je zapotřebí zasazovat se také o zachování či zvýšení úrovně nižších stupňů vzdělání. Závratný vývoj technologií nám mění život i nároky na práci. Školy na to své žáky dost nepřipravují. Nemohou! Vždyť jejich rozpočty nestačí ani na to, aby si udržely kvalifikované pedagogy. Vládám nedochází, že existuje přímá úměra mezi nevzdělaností a zadlužeností. Což platí jak pro státy tak pro jejich občany, pro jednotlivce. Hrozivý počet exekucí je toho důkazem. I k pochopení záludnosti půjček a dluhů chybí lidem znalosti.
Lhostejnost k úrovni školství je přímá cesta k masové nezaměstnanosti. Ale vlády to nepřiznají. Právě tak jako si nepřiznávají, že zvýšit dnes investice do vzdělání by umožnilo snížit zítra závislost ekonomiky na unijních fondech.