Už je to tady! Po dlouhých letech úsilí, vyhozených milionech, samozřejmě dolarů, a neutichající kritiky ze zahraničí. Severní Korea úspěšně vynesla na oběžnou dráhu svůj první satelit, který nám všem nyní létá nad hlavami. Zatím nevíme, zda jeho mise nakonec bude úspěšná, Kimův režim ale slaví a obyvatelé tohoto stalinistického státu radostí křepčí v ulicích. A je vedlejší, zda je do zimního počasí vyhnaly stranické buňky nebo jde o projev upřímné radosti.
Raketa aneb Kdo všechno skřípe zuby
Družici Kwangmjongsong-3 do vesmíru vynesla raketa UNHA-3, Mléčná dráha a i když Pchjongjang tvrdí, že jde výlučně o vědeckou misi, málokdo pochybuje o tom, že jde o pokračování severokorejského vojenského programu. Unha-3 totiž vychází z technologií používaných ve střelách dlouhého doletu Taepodong-2, které jsou schopné zasáhnout i území Spojených států.
Není tedy divu, že pohyb družice létající ve výšce mezi 494 až588 kilometrynad povrchem Země, pozorně sledují i američtí experti. A spolu s nimi i jihokorejští a japonští. Důležitější však je samotný fakt, že se to Severokorejcům podařilo! Po získání atomové bomby totiž mají i prostředek, který je schopný donést jadernou hlavici na místo určení.
Režim Kim Čong-una, třetího pokračovatele jediné komunistické dynastie na světě, má pochopitelně důvod k radosti. Bez ohledu na odsuzující reakce přicházející ze všech stran včetně OSN nebo Číny, která zůstává de facto jediným mocným spojencem KLDR, si totiž upevnil svou vyjednávací pozici.
Historický start se navíc podařil v den, který je vskutku symbolický a všichni si ho budou pamatovat. Raketa vzlétla do vesmíru 12. 12. 2012, tedy v den, který si jako magické datum svatby zvolily tisíce zamilovaných párů po celém světě včetně Asie, aby učinily další důležitý krok v jejich společném životě. Pchjongjang ale toto datum zvolil záměrně. Za několik desítek hodin se totiž v Jižní Koreji konají prezidentské volby a vstřícnější kroky vůči režimu Kim Čong-una lze čekat od levicového kandidáta. Pravicový by naopak mohl pokračovat v dosavadní tvrdé, až konfrontační politice, která nevylučuje ani případný konflikt. A toho se nyní Jihokorejci mohou obávat ještě více, proto raději podpoří člověka, který se vrátí k tzv. Sluneční politice. Tedy k tomu, kdo zajistí mír na Korejském poloostrově bez ohledu na cenu, kterou za to zaplatí.
Členství ve vesmírném klubu je pochopitelně prestižní záležitostí a v případě soupeření mezi Pchjongjangem a Soulem, které je podobné jako kdysi mezi Spojenými státy a Sovětským svazem, si mladý, ještě ani ne třicetiletý Kim připsal velké vítězství. Jihokorejské pokusy o vynesení vlastní družice dosud selhaly, naposledy na konci minulého měsíce, kdy byl start kvůli zjištěné závadě přerušen.
Severní Korea ale vynesením družice na oběžnou dráhu poslala především jasný vzkaz do Bílého domu. Američané tak budou muset, ač se skřípěním zubů, usednout se Severokorejci za jednací stůl a mluvit s nimi jako rovný s rovným. Stejně tak je ale jisté, že se Kimův režim, opírající se především o armádu nových zbraňových systémů, nikdy nevzdá. Tedy ani jaderných bomb, ani balistických střel. Starosti to ovšem působí i čínským představitelům. Už dávno je zřejmé, že ani soudruzi v Pekingu nemají na KLDR takový vliv, jak si všichni mysleli.
A kvůli nové severokorejské hrozbě není vyloučeno, že se do dalšího zbrojení pustí ostatní země v regionu, s nimiž Čína nemá příliš přátelské vztahy, tedy hlavně Jižní Korea, Tchajwan a Japonsko.