S Poláky se musí počítat

Všechny polské volby od roku 2006 vyhrála Občanská platforma. Platí to i po letošních volbách do Evropského parlamentu, které u našich severních sousedů proběhly 25. května. Únava z dlouhé vlády Donalda Tuska, která postrádá reformní dynamiku i – dle průzkumů veřejného mínění – podporu společnosti, přesto k jeho první prohře nevedla. Stejný počet voleb (sedm) po poslední květnové neděli naopak prohrál předseda hlavní opoziční strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński. Platforma však zvítězila jen o několik desetin procenta. Volební kalendář dalších měsíců naznačuje, že souboj těchto dvou osobností spěje do velkého finále, po kterém jeden z nich vrcholnou politiku opustí.

Polskou volební kampaň rámovaly události na sousední Ukrajině, které Poláci bedlivě sledují. Ukrajina je jejich důležitým sousedem a potýká se s rozpínavostí Ruska, dalšího polského souseda. Přes každodenní zprávy o situaci na východě Ukrajiny a o reakcích evropských státníků klesla volební účast ve volbách do Evropského parlamentu o jedno procento. Polská veřejnost přitom patří mezi ty pozitivněji naladěné k evropské integraci.

Nové tváře nejsou bez šance

Občanská platforma i Právo a spravedlnost získaly podporu necelé třetiny voličů. Kromě měkčích euroskeptiků ze strany Jarosława Kaczyńského se do Evropského parlamentu dostala i ostře protiunijní Nová pravice excentrického libertariána Janusze Korwin-Mikkeho. „Polští svobodní“ nasbírali svých 7 % hlasů především od mladého a protestního elektorátu, čili stejného segmentu společnosti, který před třemi lety vyslal do Sejmu výstředního milionáře a showmana Janusze Palikota. Ten je tentokrát jedním z poražených. Ačkoli jeho volební projekt podpořil i populární exprezident Aleksander Kwaśniewski, volební práh jeho formace Europa+ nepřekročila.

Spolu s Palikotem vyhořeli i odpadlíci ze dvou největších politických stran. Propadl jak Zbygniew Ziobro, dlouholetý spojenec Jarosława Kaczyńského, který se mu pokusil postavit po posledních prohraných volbách, tak Jarosław Gowin, jenž pro změnu opustil po vleklých sporech tábor Donalda Tuska. Ziobro oslovil jen 4 % a Gowin 3 % voličů.

Volby do Evropského parlamentu byly v Polsku začátkem volebního maratonu. Na podzim proběhnou volby komunální a regionální, za rok pak prezidentské a na podzim 2015 volby parlamentní. Silná polarizace mezi Občanskou platformou a Právem a spravedlností se pravděpodobně ještě vyostří. Na druhou stranu úspěch Korwin-Mikkeho i Palikota před třemi lety naznačují, že je v Polsku poptávka po neokoukaných tvářích, které by nebyly spojeny s dosavadní politickou hrou. Zdá se tedy, že prostor pro polského Babiše nebo Kisku zde je.

A teď obsadit bruselské posty

Na evropské úrovni si Polsko po těchto volbách pravděpodobně polepší. Tuskova Občanská platforma sice v Evropském parlamentu ztratila hned šest křesel, přesto dosáhne na velmi zajímavé posty. Polská delegace ve frakci Evropské lidové strany, do které se kromě Platformy řadí i polští lidovci, je hned druhá nejsilnější za německou. Pravda, k polskému umístění v EP přispěl i relativní neúspěch středopravicových konzervatistů ve Francii, Španělsku a Itálii. Poláci si tak neřeknou jen o zajímavé pozice v rámci Evropského parlamentu. Jejich sebevědomí se projevuje i nominací Radosława Sikorského na šéfa unijní diplomacie. Je samozřejmě otázkou, jak skousnutelný bude hyperaktivní polský ministr zahraničí pro ostatní země. Jedno však bude platit i po rozdělení bruselských postů, s Poláky se v Unii bude muset počítat.