Praha - Za počátek Pražského jara bývá považován 5. leden 1968, kdy dosavadního tajemníka ÚV KSČ Antonína Novotného vystřídal Alexander Dubček. Významnou roli během tohoto období i následné sovětské okupace sehrály v tehdejším Československu hromadné sdělovací prostředky. Jak v rozhlase, tak v televizi byly skupiny novinářů, kteří se během Pražského jara zasloužili o uvolnění celkové situace.
Československá média sehrála v roce 1968 významnou roli
Uvolňování začalo podle bývalého ředitele československého vysílání Rádia Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky Pavla Pecháčka již v polovině 60. let. Z redaktorů se postupně stávali revisionisti, kteří zrazovali stávající vedení komunistické strany. „Například Novotný u nich byl vzhledem k postoji ve válce na Suezu málo populární. Byl jsem režisérem skupiny Redakce mezinárodního života, která byla v té změně vůdčí. Tam byli například Jiří Dienstbier, Milan Weiner, Dobrovský, Šťovíčková, Houdek a Petránek, kteří skutečně začali psát a vysílat naprosto jinak, než to bylo těch 20 let před tím,“ vzpomíná Pecháček a zdůrazňuje, že kořeny toho, co vyvrcholilo na jaře 1968, byly již v polovině 60. let.
Výrazně se celková atmosféra začala uvolňovat od zimy v roce 1967. „Od Nového roku to šlo neuvěřitelně rychle, což bylo příjemné, protože jsme všichni cítili to uvolnění,“ konstatuje moderátorka a bývalá zpravodajská hlasatelka Kamila Moučková. „Lidé jako Bedřich Rohan a Kamil Winter zkoušeli zvát lidi ze sjezdu spisovatelů jako například Pavla Kohouta, což bylo naprosto nepřijatelné, a nám se to dařilo. Kluci tlačili na pilu a všichni jsme to brali tak, že buď nám to projde, nebo nám to škrtnou. A ono nám to procházelo,“ dodává Moučková.
Média a svět (zdroj: ČT24)
Po uvolnění však přišel šok v podobě sovětské okupace, která se přímo dotkla i samotných médií. „Několik dní po začátku okupace se už nevysílalo z budovy rozhlasu, protože ten byl obsazen sovětskými vojáky, ale z různých studií v Praze. Byla to jakási štafeta, přepínalo se i na jiná města, takže rozhlas v té době vykonal vynikající práci,“ popisuje nastalou situaci po srpnu 1968 Pecháček. „V rozhlase to přímo vedli Milan Weiner a Jiří Kmoch. Oba komunisté, později klasičtí revisionisté, kteří to také po začátku okupace odskákali,“ doplňuje.
Jedním z paradoxů okupační doby byl podle Pecháčka například fakt, že pořad Mikrofórum vznikl z popudu ÚV KSČ: „Dozvěděl jsem se to později v Mnichově. Tou dobou vysílala muziku Svobodná Evropa a byl to samý rokenrol, čili aby Svobodná Evropa nepřetahovala posluchače, tak například tohle se uvolnilo.“