Devadesátiletému rozhlasu bije v hrudi junácké srdce

Praha - V pátek 18. května 1923 začal v tehdejším Československu pravidelně vysílat rozhlas. Jako druhá evropská země po Velké Británii spustilo rádio éru pravidelného vysílání přesně ve 20.15. Ke zřízení prvního provizorního studia posloužil skautský stan poblíž vysílací stanice ve Kbelích u Prahy, realizátorům chyběly zkušenosti i finanční prostředky. Jako připomenutí tohoto výročí uspořádal rozhlas v Praze a regionálních studiích den otevřených dveří a chystá se rovněž pokořit rekord v nepřetržitém moderování.

Den jubilea a současně otevřených dveří ukázal veřejnosti útroby budov rozhlasu na Vinohradské třídě a v Římské ulici. Součástí byla prohlídka vysílacích studií, setkání s lidmi, kteří vysílání připravují, a řada koncertů a doprovodných programů. Posluchači mohli navštívit i krajská rozhlasová studia.

O zápis do České knihy rekordů se u příležitosti výročí pokusí moderátorská dvojice Lucie Výborná a Jan Pokorný. Dnes ve 20.15, na minutu přesně devadesát let od zahájení vysílání, odstartují nepřetržitý tok rozhovorů s devadesátkou významných osobností kulturního a společenského života. Bude trvat celkem 48 hodin a skončí v pondělí ve 20.15.

Nejdelší série rozhovorů v rozhlasovém éteru přitom nebude ani jednou přerušena písničkou, jiným hudebním vstupem či jakýmkoliv druhem programu. Vše se bude odehrávat v proskleném rozhlasovém studiu na Václavském náměstí. Celé dvoudenní vysílání bude možné poslouchat pomocí jednorázového internetového rádia na www.rozhlas.cz.

Důstojným připomenutím rozhlasového výročí má být ekumenická vigilie, kterou večer v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha povede kardinál Dominik Duka. Podle organizátorů budou symbolicky připomenuty okamžiky, kdy rozhlas stál na straně národa, pravdy a svobody, ale i okamžiky temné, kdy se ve dvou obdobích totalit stal nástrojem mocných.

Díváme se do budoucnosti

„Přestože máme devadesát let, díváme se na těch dalších devadesát. Nepovažujeme se za staříky, ale naopak se díváme do budoucna,“ řekl České televizi mluvčí Českého rozhlasu Jan Čížek. „Pevně věřím, že Český rozhlas má budoucnost. Také přijímáme kroky třeba k multimedializaci. Rozhlas se musí zaměřit nejen na obsah, ale i na formu, kterou ho šíří,“ dodal náměstek generálního ředitele pro program a vysílání René Zavoral.

V této oblasti Český rozhlas rozhodně nezahálí, krom přenosu zvuku sází i na vizuální stránku a samozřejmě i na svůj web. Pro veřejnost přichystala stanice třeba webovou stránku Příběh rozhlasu. Na časové ose provází historií vysílání, praktickou realizací nebo odhaluje 89+1 zajímavostí o rozhlase.

Exkurz do historie rozhlasu začíná ukázkou prvního vysílacího dne, jehož vysílání zajišťovali členové orchestru bia Sanssouci - houslista Josef Hašek, kornetista Emil Čermák a cellista František Voženílek, který zahrál Sicilianu z Mascagniho opery Sedlák kavalír.

Sólisty doprovázel na klavír profesor Karel Sergej Duda, bývalý profesor carské konzervatoře v Kyjevě. V programu vystoupila také operní pěvkyně Růžena Topinková, která přednesla Malátovy písně. Pořad uváděl technik Vlach, který nejdříve nahlásil jednotlivá hudební čísla a nakonec se s posluchači rozloučil pozdravem „Na slyšenou“.

Počasí prvnímu vysílání vůbec nepřálo. Prudce pršelo a vál silný vítr, a tak všichni zúčastnění trnuli hrůzou, že vítr stanové studio odnese a znemožní vysílání. Navíc při vystoupení pěvkyně podlezl stěnu stanu jakýsi pes, aby se ukryl před nepohodou, a doprovodil ji svým štěkotem. Naštěstí mikrofon nebyl tak citlivý, aby jeho projev zachytil. Přesto si všichni oddychli, když byl pes chycen a ze stanu odveden.

  • Kladení věnců u budovy rozhlasu zdroj: ČT24
  • Pieta u budovy Českého rozhlasu autor: ČT24, zdroj: ČT24

Zlatým věkem předválečného rozhlasu byla 30. léta. V pěti jazycích čtyři hodiny denně začal Radiožurnál vysílat i do světa. Svobodu vysílání ukončila nacistická okupace. Během protektorátu podléhal rozhlas Goebbelsovu ministerstvu propagandy.

Nezastupitelnou roli měl rozhlas jak na konci druhé světové války, tak i o třiadvacet let později. 21. srpna 1968 se o vstupu cizích vojsk na území Československa lidé dozvěděli právě z rozhlasu. Podobně jako v závěru druhé světové války, se i v srpnu 1968 o rozhlas bojovalo. Při střet Pražanů a pracovníků rozhlasu se sovětskými vojáky zemřelo 15 lidí.