Skladatel Braxton uvede v Praze část ambiciózní opery Trillium. Po dokončení ji nabídne lidstvu

Americký saxofonista, skladatel, hudební teoretik a pedagog Anthony Braxton si jako místo světové premiéry své nejnovější opery Trillium X zvolil Prahu. Naprostou většinu mezinárodního souboru PMP Orchestra, vedeného švýcarským dirigentem Rolandem Dahindenem, tvoří domácí hráči. Trillium X, které zazní poprvé v úterý 1. srpna v pražském Centru DOX, je součástí ambiciózního operního projektu, na němž Braxton pracuje už od devadesátých let.

Osmasedmdesátiletý hudebník se během své dlouhé hudební dráhy věnoval jak jazzu, tak improvizované či soudobé vážné hudbě, přesto v jeho díle najdeme i jiné vlivy a inspirace. Hudba „Braxton“ vzniká v rozlehlém a komplexním univerzu, jež můžeme s klidem označit za Braxtonii. Sám řekl: „Můj život probíhal mezi světy jazzu a klasické hudby nebo skvělými světy asijské hudby. Vždy jsem ale žil jaksi mezi tím vším.“

Jedním velkým zdrojem inspirace je pro Braxtona rokenrol, eventuálně rock. „Lidi si obvykle říkají: ‚Tenhle Anthony Braxton, ten je jako nějaký robot, co ani není člověk, pořád se jenom kouká na nějaké rovnice.‘ Ve skutečnosti jsem ale vyrůstal v jižním Chicagu a počátkem 50. let jsem vedl vlastní doo-wopovou kapelu. Dokonce se mi poštěstilo hrát se slavnými Del-Vikings a The Coasters,“ zmínil. A dodává, že jeho idoly tehdy byli i Bill Haley & His Comets.

Připadám si jako bilionář

Nedělá žádné rozdíly mezi inovacemi, s nimiž přišli klasičtí nebo jazzoví umělci a skladatelé, ale třeba i James Brown. Ostatně před čtyřmi lety vydal čtyřalbum Quartet (New Haven) 2014, na němž hraje s kytaristou rockových Wilco a bubeníkem kapely Deerhoof. Album věnoval hned čtyřem osobnostem, které by si s ním jeho fanoušci asi nespojovali: Jimimu Hendrixovi, Janis Joplinové, Jamesi Brownovi a Merlu Haggardovi.

„Tyto dedikace jsou trochu neobratným pokusem říct: ‚Sláva těmto ženám a mužům,‘“ vysvětluje a dodává: „Sedím na ramenou mužů a žen, kteří tvrdě pracovali na tom, abychom se dostali až do současného bodu.“ Dalším velkým Braxtonovým oblíbencem je Captain Beefheart, a to dokonce do té míry, že mu někteří přátelé přezdívají Anthony ‚Beefheart Boy‘ Braxton.

Se stejným respektem mluví například o rapu, který mu přijde „velice zajímavý“. Braxton sám má jednoduché vysvětlení, jak se svěřil v Praze: „Vnímám se jako profesionální student hudby a to mi stačí. Mohu se tak stále učit, protože je toho strašně moc k učení. Úžasný svět hudby, myšlenky, skládání všeho dohromady. Cítím, že jsem měl velké štěstí, že jsem mohl objevit něco, co mi pomáhalo celým životem. Ve skutečnosti jsem hudbou nikdy nevydělal moc peněz, současně si ale připadám jako miliardář, bilionář. Mohl jsem totiž najít něco, díky čemuž jsem mohl být stále vzrušený nad tím, že jsem naživu. A dokonce i dnes je toho stále hodně, co nevím o hudbě jakožto disciplíně… “

Hlavně si to všechno užijte

Opera Trillium X má být podle Braxtona součástí většího projektu o třiceti šesti jednáních. „Ta by bylo možno použít k vyplnění poetických dimenzí modelu, na němž pracuji padesát let, o němž mluvím jako o tricentrickém konstruktu myšlenkové jednotky,“ říká. Ve svých teoretických úvahách totiž pracuje Braxton vždy s trojicí. Jeho trojsvazkové dílo se jmenuje Trojosé spisy a opera Trillium X, kterou uvede v DOX, je nazvaná podle okrasné trvalky trojčetky.

Opery ze zamýšleného rozsáhlého projektu budou po dokončení „nabídnuty lidstvu jakožto kontext, v němž by posluchači mohli zakoušet ‚mnohosti života‘ a afirmaci. Svět ‚okolností‘, v němž lze oslavovat lidskou zkušenost ve vší její nádheře“.

Celá „síť Trillium“ má sestávat z dvanácti jedno- až čtyřaktových oper, které jsou označeny písmeny, přičemž řada je již nejen zkomponována, ale i nahrána. Jednotlivé části skládanky pak lze různě kombinovat, propojovat. „Aby tak vytvořily jediný zážitek z provedení v reálném čase. Prostě užijte si ten materiál, o to mi jde,“ vysvětluje Braxton. Říká, že opery lze uvádět s orchestrem s miliardou hráčů i jen v redukované verzi pomocí „dvanácti cihel a kýblu“.

3 minuty
V Centru DOX bude mít světovou premiéru opera Trillium X
Zdroj: ČT24

V instrukcích ponechává jednotlivým zpěvákům – v Praze jich bude dvanáct – nebývalou volnost. Konkrétní operní postavy chápe jen jako symbolické masky, po umělcích chce, aby „byli tím, kým jsou“. „Jsou zde totiž ideje, které jsou velice dobře napsané, a tak se k nim mohu vztahovat, zároveň nám partitura poskytuje volnost, kdy můžeme být sami kreativní,“ oceňuje dílo koncertní mistryně, houslistka Anna Romanovská.

Komplexní operní model wagnerovských rozměrů by měl vyvrcholit rokem 2025, u příležitosti Braxtonových osmdesátých narozenin, kdy bude mít premiéru poslední a nejrozsáhlejší část Trillium L – i tato premiéra by se měla odehrát v Praze, opět za účasti PMP Orchestra.

Nekonvenční vyprávění

Trillium X je operou o čtyřech dějstvích. Braxton, který je i autorem libreta, na ní pracoval pět let. „Je to syntéza mezi klasickou dystopií a sarkastickou operou. Dystopie je to v tom, že líčí temnou budoucnost lidstva, umělou inteligenci, roboty a jejich vliv na náš každodenní život,“ přibližuje zakladatel PMP Orchestra Jan Bartoš.

Nelze čekat konvenční vyprávění příběhů ve smyslu klasické italské a německé opery. Spíše jde o sérii dialogů, v nichž postavy rozehrávají řadu scén nebo detailů, diváky mají „přenést do vícenásobného vesmíru pocitů a jednotlivostí“. „Je to model, který vytváří konstrukty, do nichž přátelský recipient může nahlédnout, stejně jako nahlíží sám do sebe,“ říká Braxton.

PMP Orchestra, jež při světové premiéře v DOX vystoupí, je složena z hráčů, kteří mají bohaté zkušenosti jak s hraním psaného materiálu, tak s improvizací. A dirigent Roland Dahinden, který je zároveň renomovaným hráčem na trombon, vystupoval nejen s věhlasnými tělesy, ale provozuje i skladby, které pro něj napsali významní soudobí komponisté.

Hned po světové premiéře v DOX odjede PMP Orchestra do německého Darmstadtu, kde mimo jiné vznikne studiová nahrávka Braxtonovy opery Trillium X.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 1 hhodinou

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 11 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
včeraAktualizovánovčera v 19:37

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
včera v 17:23

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
včera v 16:46

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
včeraAktualizovánovčera v 13:28

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026

Australský festival nechtěl autorku s palestinskými kořeny, desítky dalších také odřekly

V Austrálii museli zrušit literární festival poté, co účast na něm odvolalo více než sto osmdesát hostů včetně bývalé novozélandské premiérky nebo nositele Pulitzerovy ceny. Vyjádřili tak solidaritu s australskou spisovatelkou s palestinskými kořeny Randou Abdel-Fattahovou, které pořadatelé zrušili pozvánku v návaznosti na útok na Bondi Beach. Festival se autorce nakonec omluvil.
16. 1. 2026
Načítání...