Láska může mít v jednadvacátém století mnoho podob, ukazuje dokument Šťastně až na věky, který od 16. února promítají česká kina. Zachycuje pět typů partnerského soužití – polyamorii, otevřený vztah, závislost na seznamkách, milenecký poměr i přísně monogamní křesťanský pár. Dokumentaristka Jana Počtová snímkem završuje volnou trilogii o vztazích, které v české společnosti dokumentuje více než dekádu.
Ve snímku Generace Singles (2011) Jana Počtová přemýšlela nad tím, jak se žije lidem, kteří jsou delší dobu sami, v následujícím snímku Nerodič (2017) zkoumala netradiční podoby rodin. V dokumentu Šťastně až na věky se zaměřuje na partnerská soužití, která vybočují z běžných mantinelů a v nichž se odráží komplikovaná povaha dnešní doby.
Najít aktéry do dokumentu nebývá snadné, hned tři z pěti zástupců různých podob vztahů se ale Janě Počtové přihlásili sami. „Mají zájem sdělit svůj příběh, podělit se o svou životní filozofii. Částečně je to i ne snad terapie, ale možnost urovnat si v sobě nějaké věci, protože si kladete otázky, které vám běžně nikdo nepokládá,“ vysvětluje režisérka.
Milenka i podváděná žena
Vztahové příběhy hrdinů svého dokumentu sledovala tři roky. Dagmar udržuje dlouholetý poměr se zadaným partnerem a zdánlivě se zdá, že jí role milenky, do které „spadla, ani neví jak“, vyhovuje. Miroslava se ocitla v pozici té, kterou manžel kvůli jiné, mladší ženě opustil. Partnera hledá přes internet, jenže nekonečná nabídka seznamek přináší nejistotu: co když ten další bude lepší?
„Prožívám zejména restart. Restart ženy, která už restart nechtěla nebo ho ani neplánovala. To je asi to nejsilnější. Necítit se na prahu padesátky jako odepsaná ženská, ale říct si, že tím to nekončí. Vždyť je jedno, že odešel jinam, na světě je spousta skvělých chlapů. Neztratit víru, že láska existuje, ani poté, co se mi zhroutil manželský vztah,“ říká Miroslava.
I monogamní vztah může být kontroverzní
Kamera nahlíží i do vztahu věřícího páru Kristýny a Mirka, kteří s intimnostmi i společným bydlením čekali až do svatby. Opravdová láska je pro ně možná jen v monogamním vztahu a v sounáležitosti s Bohem.
„Když jsem točila Nerodiče, měla jsem tam jen ‚jiné‘ typy rodin, patchworking, střídavou péči, lesbičky, co mají děti. A občas jsem slyšela, proč tam není pro kontrast ta ‚běžná‘ rodina. Tentokrát jsem tedy vybrala i jeden monogamní, silně věřící pár, který se dá bez debat nazvat tradičním. A na nich je krásně vidět, co tradice je. A z reakcí vidím, že už i tohle je pro mnohé kontroverzní,“ podotýká režisérka.
Nestydět se za své potřeby
Naprosto odlišně partnerskou věrnost vnímají Sandy a Šárka, kteří se rozhodli pro otevřený vztah. Tvoří stabilní pár, ale zároveň se nebrání paralelním intimním vztahům. „Dáváme si maximální důvěru, maximální svobodu. Důvěřujete tomu člověku, že vás má rád, že chce být s vámi, a respektujete všechny jeho potřeby. Přiznám se, že ženy a dívky už pro mě nemají tu naléhavost jako třeba před dvaceti lety, a Šárka možná v tomhle směru více zraje a uvolňuje se, takže trošku se nám ty role mění,“ prozradil Sandy.
Zastoupena je v dokumentu rovněž polykula, tedy lidé propletení polyamorními vztahy. Nebinární Fró chodí s Honzou, ten ale žije ve společné domácnosti s Andreou. Andrea se vídá s Jakubem, který žije s Michaelou. Všichni o všech vědí.
„Bylo zajímavé sledovat, jakým způsobem jsou schopni držet si své hranice, nestydět se za své potřeby a komunikovat, protože polyamorie je hodně založená na komunikaci, jinak by ten vzorec byl neudržitelný,“ poznamenává Jana Počtová.
Jednou z nejsložitějších věcí při natáčení bylo podle ní zachytit životní filozofie všech zúčastněných, nemanipulovat s nimi a předložit je divákům s veškerou opatrností. I přes rozmanitost dokumentovaných vztahů vnímá jejich společný jmenovatel: „Všechny ty vztahy spojuje potřeba být šťastný. Mít vztah nebo vztahy, které je naplňují, být spokojeni sami se sebou a s tím, co žijí. A to se neliší od kohokoliv jiného na planetě.“
Dokument Šťastně až na věky vznikl v koprodukci České televize.
