Snímků s českou stopou, které se objeví v programu letošního festivalu v Benátkách, bude celkem pět. Už dříve oznámené tituly nově rozšířilo drama Běžná selhání a animovaný snímek pracující s virtuální realitou Tmání. Žádný ze zástupců české kinematografie se ale nepromítá v hlavní soutěži.
Běžná selhání natočila rumunsko-maďarská režisérka Cristina Groșanová podle scénáře spisovatelky a scenáristky Kláry Vlasákové. „Feministická dystopie Cristiny Groșanové je varováním o světě, který se záhadně hroutí. Zároveň nás však vyzývá, abychom se apokalyptické závrati nevzdávali a čelili jí lidskou sounáležitostí,“ zdůvodnila výběr filmu umělecká ředitelka festivalu Gaia Furrerová.
Film sleduje příběh tří žen různých generací v průběhu jednoho dne. Každá z nich čelí osobní krizi právě ve chvíli, kdy je město, v němž žijí, zasaženo podivným přírodním úkazem způsobujícím náhodné výbuchy. „Do jejich běžného života zasáhne vnější vliv. A to je právě faktor, který postavy donutí k jednání a k tomu, aby si nějakým způsobem urovnaly svůj život,“ doplnila Beáta Kaňoková, která ve filmu hraje spolu s Taťjanou Medveckou či Vicou Kerekes.
Deprese ve virtuální realitě
Další z českých zástupců – snímek Tmání – řeší spíše vnitřní vlivy. Pojednává totiž o tom, co se děje v hlavě mladého člověka, který prožívá depresi. „Domníváme se, že jsme se tématem trefili do určitého trendu,“ podotýká k výběru do benátského programu producentka Hana Blaha Šilarová.
„Divák se ocitne v mojí hlavě. Dostane se do víru vzpomínek přes metaforickou vesnici, která se jmenuje Tmání, a postupně objevuje, jakým způsobem se ta nemoc v průběhu mého dospívání rozvíjela,“ upřesnil režisér Ondřej Moravec. Výtvarnou stránku projektu vytvořila Bára Anna Stejskalová.
Animovaný film byl natočený pro médium virtuální reality. Brýle pro virtuální realitu zatím nejsou běžně dostupné, pofestivalová distribuce počítá tedy i například s promítáním jako součástí výstavy v galerii či školními projekcemi. Tmání totiž cílí především na mladé diváky.
České filmy v Benátkách
Do soutěžní sekce Horizonty se letos dostal celovečerní debut slovenského tvůrce Michala Blaška. Jeho psychologické drama Oběť vyobrazuje život ukrajinské menšiny v Česku. V české koprodukci vznikl i Obzor od rumunského režiséra a scénáristy Mihaie Mincana. Vychází ze skutečného příběhu Rumuna, který se pokusil dostat přes Atlantik jako černý pasažér. Téměř pravidlem je už zastoupení české kinematografie v sekci restaurovaných filmů. Letos padla volba na trezorové Ucho Karla Kachyni.
Žádný ze zmíněných titulů neuvádí hlavní soutěž. Z účasti v ní se tuzemský film mohl radovat v roce 2019, kdy šanci získat Zlatého lva dostalo Nabarvené ptáče v režii Václava Marhoula. Na takový úspěch ale česká kinematografie čekala čtvrtstoletí, před nímž v Benátkách soutěžil Jiří Menzel s komedií Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.
Hlavní cenu se v historii nejstaršího filmového festivalu na světě podařilo českým, respektive československým tvůrcům získat jen jednou: v roce 1947 Karlu Steklému za drama z dělnického prostředí Siréna podle románu Marie Majerové.
