Dvě děti utíkají Přes hranici nepřátelským světem. I díky českým animátorům

Nahrávám video
Trailer: Přes hranici
Zdroj: ČT24

Do tuzemských kin vstupuje první celovečerní film natočený technikou malby na sklo. Drama Přes hranici zpracovává aktuální téma migrace a exilu, které má kořeny v rodinné historii autorky, francouzské režisérky a výtvarnice Florence Miailheové. Snímek vznikal s přispěním českých animátorů.

Hrdinové animované filmu, sourozenci Kyona a Adriel, utíkají před pronásledováním z blíže neurčené východoevropské země. Na útěku musí čelit represím, které evokují totalitní režimy minulého století. Dojem neurčitého časového zařazení je záměrem. „Chtěli jsme vyprávět příběh, který by zachycoval zároveň začátek dvacátého století a zároveň ho dal do určitého vztahu se začátkem jednadvacátého století,“ vysvětluje režisérka.

Sourozenci tak sice na začátku odcházejí z vesnice, která by mohla být vsí na Ukrajině v dobách rané industrializace, postupně ale snímek náznaky skutečných lokalit a doby opouští ve prospěch fantazijního světa. Podle slov producenta Martina Vandase časová a geografická neurčitost umožňuje chápat film jako příběh celé Evropy.

Nabízející se propojení s migrační krizí posledních let není ale podle něho tak docela přesné. „Snímek jsme začali připravovat v roce 2012, kdy migrace nebyla tak aktuální téma jako teď. Může to být i pro někoho zavádějící, že si myslí, že reagujeme na aktuální věc, ale ta inspirace má svoje historické kořeny,“ podotýká.

Utekla s deseti dětmi před pogromem

Autorčina rodina totiž pochází z oblasti židovských osad na území tehdejšího Ruského impéria. „Velmi volně jsem se inspirovala příběhem své prababičky, která skutečně utekla z Oděsy v době antisemitských pogromů. Absolvovala velkou cestu přes celou Evropu až do Francie, s sebou měla deset dětí,“ potvrzuje Florence Miailheová.

Nahrávám video
Režisérka Florence Miailheová o filmu
Zdroj: ČT24

Dodává, že celkový příběh je ale vymyšlený, s pomocí scenáristky Marie Desplechinové. Režisérka do filmu podle svých slov včlenila varování, že lidské společenství se sice zdokonaluje, přesto v lidech zůstává jistá primitivnost. Úzkosti a strach z odlišnosti se tak mohou zvrátit až do xenofobie či antisemitismu.

Hrdinové filmu o nelehké cestě jsou ještě děti – a jejich vrstevníci by mohli zasednout i v publiku. „Nezastíráme, že ten příběh je drama, že se tam jedná o vážné věci, někdy i říkané velmi drsně, ale myslím si, že děti v deseti jedenácti letech jsou schopné takový příběh přijímat a rozumět mu,“ předpokládá Martin Vandas.

Malované na skle

Snímek Přes hranici je pro pětašedesátiletou režisérku celovečerním debutem. Vyprávění se rozhodla zprostředkovat ne úplně obvyklou malbou na sklo. „Tato výtvarná technika mi umožnila zasadit příběh do jakési bezčasovosti. Protože to malování je v určitém smyslu abstraktní, namalujete zbraň, ale není to přímo kalašnikov, který by film zasazoval do konkrétního období. Dává vám možnost metaforického vyjádření. Možnost vyprávět naléhavěji,“ upozorňuje.

Film vznikal z velké části i pod rukama českých animátorek. Jednou z nich byla Lucie Sunková. „Všechno se maluje ručně a olejovými malbami, protože ty pomalu zasychají. Opravdu okýnko za okýnkem namaluje, pak zase část umaže a opět namaluje. V tom je to pracné, že člověk nemá žádnou přípravu, pracuje se přímo pod kamerou. Je to originální technika, nedá se vracet, nedá se opravovat, ale zároveň v tom je to kouzlo,“ přibližuje svou práci.

Novinku Přes hranici promítl tuzemským divákům letos už festival ve Zlíně, na programu ji má i aktuální Festival francouzského filmu. Do běžné kinodistribuce se dostane 25. listopadu s dabingem Taťjany Medvecké, Zlaty Adamovské či Richarda Krajča.

Nahrávám video
Rozhovor s Lucií Sunkovou a Martinem Vandasem
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...