Na celém světě se mluví zhruba sedmi tisíci jazyky, čtvrtině z nich podle OSN hrozí, že zcela vymizí. Nejohroženější jsou ty, které postrádají písmo. K zanikajícím jazykům patří i a fala z regionu u španělsko-portugalských hranic. Jeho mluvčí se nemohou opřít o oficiální gramatiku ani žádný pořádný slovník. První s podporou místních sepisuje lingvista Miroslav Valeš z Technické univerzity v Liberci.
Český lingvista zachraňuje jazyk a fala. Pro místní vytvořil první týpí a první slovník
Miroslav Valeš: Místní mě někdy neberou jako lingvistu (zdroj: ČT24)
Jazyk a fala, který má ještě tři varianty, je možné slyšet ve třech španělských vesnicích v regionu Extremadura pár kilometrů od portugalských hranic. I když někteří považují a fala za dialekt galicijštiny nebo portugalštiny, Miroslav Valeš v Časopisu pro moderní filologii upozornil, že většina mluvčích vnímá a fala, tedy svůj mateřský jazyk, jako samostatný, nikoliv dialekt.
Přestože a fala mluví kolem čtyř tisíc lidí, řadí ho lingvista ke středně velkým jazykům. „Ze zhruba sedmi tisíc tisíc jazyků na světě dva a půl tisíce má míň než tisíc mluvčích, to znamená, že a fala se nachází někde v horní polovině jazyků, kdybychom je řadili podle mluvčích,“ vysvětluje. „Čeština nám někdy připadá jako relativně malý jazyk, ale my se pohybujeme v první stovce,“ dodává pro srovnání.
Doma ano, ve škole ne
Blízkost španělštiny a a fala přirovnává k podobnosti češtiny a slovenštiny. Španělé svým krajanům mluvícím a fala víceméně rozumí, záleží na kontextu a obecnosti tématu. Stejně tak všichni ze zmíněných vesnic mluví španělsky, španělštinu potřebují pro dorozumění na úřadech, ve škole a všude mimo svou komunitu. Doma ale většinou „přepnou“ na „svůj“ jazyk.
„A fala se předává v rodinách, mluví jim i malé děti, což je v případě minoritních jazyků docela unikátní. Někdo hovoří i o tom, že se jedná o nejvitálnější minoritní jazyk Evropy, což je těžké prokázat,“ upřesňuje Valeš.
Nicméně i když je a fala v domácnostech běžně slyšet, je podle Valeše „jazykem vysoce ohroženým“. V citovaném článku z roku 2016 upozorňuje, že se jím mluví stále méně. Příčinu vidí v odchodu zejména mladých lidí za lepšími příležitostmi, zároveň do dříve poměrně izolovaných vesnic zasahuje globalizace. Nijak také nepomáhá, že se a fala nemluví na úřadech či ve školách.
225 tisíc slov
V regionu Extremadura pobývá momentálně i Miroslav Valeš. A fala začal studovat před osmi lety, posledních pět pracuje na slovníku. Oceňuje vstřícnost místních lidí ke své práci. „Zvlášť mi pomohlo, že tím jazykem mluvím, protože oni jsou na něj hrdí,“ podotýká. Osvojení a fala mu usnadnilo, že už mluvil jiným románským jazykem, konkrétně blízkou španělštinou.
Miroslav Valeš
Potřebný materiál získává z rohovorů s obyvateli „afalských“ vesnic, na základě nahrávek vybudoval databázi 225 tisíc slov. Z nich sestaví slovník, dosud největší pro tento jazyk. „Existovaly slovníčky, které měly kolem třech a čtyř tisíc slov, zatímco tento bude mít třináct tisíc slov a bude také výrazně přesnější, protože vychází z primárních dat a odráží i variaci jazyka,“ doplnil.
Nejasný původ
Odborný zájem o a fala se podle Valeše objevil v osmdesátých letech minulého století, přitáhl spíše historiky, méně už lingvisty. Postupně se zmínky o menšinovém jazyce začaly objevovat i v tisku. Zvědavost vzbuzoval především původ a fala, kde má kořeny, totiž stále není jasné.
„Ačkoli je otázka původu jistě zajímavá, její řešení nesouvisí se současností tohoto jazyka ani se snahou o vytvoření pravopisného standardu,“ upozorňuje ale Valeš v citovaném článku v Časopise pro moderní filologii.
Píše slovník, abychom mohli psát
Každopádně zvýšený zájem napomohl tomu, že před dvaceti lety byl a fala prohlášen autonomní vládou za kulturní dědictví regionu Extremadura. V prohlášení je mimo jiné zakotven princip, že „jazyk patří jeho mluvčím“ a jen oni mohou rozhodovat, jak ho chtějí používat. Snahou institucí, na základě přání mluvčích, by pak mělo být rozšiřovat znalost a fala a přispívat k ochraně tohoto jazyka.
Šíření jazyka, například jeho užívání ve školách, se neobjede bez pravopisné kodifikace. Valeš si uvědomuje, že stanovení gramatických pravidel u jazyka, jenž se předává ústně, může napáchat víc škody než užitku v případě, kdy mluvčí gramatiku navrženou lingvisty nepřijmou.
Každopádně podchycení a fala českým jazykovědcem má v tamní komunitě podporu. „Píše slovník, abychom my mohli psát,“ zaznívá například v reportáži, kterou o a fala natočil španělský televizní kanál La Sexta. Miroslav Valeš, o němž místní před kamerami mluví jako o „Mirovi“, je v regionu svým způsobem celebritou. Reportáž ho označuje za „bezpochyby nejslavnějšího obyvatele“.
Studoval indiánské jazyky a postavil týpí
„Místní mě někdy neberou úplně jako lingvistu,“ připouští Valeš, který kromě sběru materiálu pro slovník také lisuje olej ve vlastním olivovém sadu. „Postavil jsem v něm nejdříve indiánské týpí, které tady viděli poprvé v životě, a potom dřevěnou chatičku a dřevěné stavby tady také nemají tradici. Mému kamarádovi se líbila natolik, že teď vyrábí její kopii, a já ho trošku učím tesařině,“ prozradil Miroslav Valeš, čím si své sousedy mimo jiné získal.
Týpí v olivovém sadu Miroslava Valeše
Stavba týpí nebyla zřejmě úplně náhoda, Valeš totiž studoval i indiánské jazyky, pobýval v ekvádorské Amazonii. Žádný slovník tam ale nenapsal, osvojit si šuarštinu přece jen prý bylo o dost těžší než se naučit a fala.
Slovník tohoto ne příliš známého jazyka plánuje v tištěné podobě dokončit do prázdnin, všech téměř třináct tisíc slov by mělo být volně dostupných i elektronicky.