Zemřel humorista a textař Jan Vodňanský. Jeho písně bavily dospělé i děti, méně už cenzuru

Zemřel Jan Vodňanský. Textař, básník, spisovatel, kabaretiér, lidový filozof a také chartista byl hospitalizován s covidem-19. V červnu by se byl dožil osmdesátky. Vystudovaný strojař spolupracoval od 60. do 80. let především se skladatelem Petrem Skoumalem, psal také texty k filmovým písním, po podpisu Charty 77 se věnoval především dětské tvorbě.

Smysl pro exhibici v sobě syn úředníka z Královských Vinohrad prý objevil už při nástupu do první třídy – když byli žáčci vyzváni, aby některý z nich odříkal básničku, spustil právě on.

Další studijní cesta ho vedla částečně technickým směrem, částečně humanitním. Zároveň s ČVUT, kde získal titul inženýr v oboru ekonomiky a organizace strojní výroby, totiž externě studoval filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Inženýr, který obdivuje Voskovce

Do pracovního procesu se zapojil jako projektant v SPÚ Kovoprojekta, po návratu z vojny příležitostně pracoval jako archeolog pro pražské památkáře, několik měsíců strávil také v Činoherním klubu, od poloviny sedmdesátých let byl na volné noze.

Podle jeho slov ho jako textaře ovlivnila slovenská tanga, když se zamiloval do zpěvačky Melánie Olláryové, a malá divadla. Obdivoval divadlo Semafor a forbíny Voskovce a Wericha, chtěl být umělcem v podobném duchu. Už na konci padesátých let začal s psaním textů, které se vyznačují absurdním a intelektuálním humorem. Věnoval se i tvorbě pro děti, přispíval například verši do časopisu Mateřídouška.

S Petrem Skoumalem a úsměvem idiota

S Petrem Skoumalem, s nímž tvořil neodlučitelnou dvojici, se seznámil přes básníka Pavla Šruta v létě roku 1963. Klavírista Skoumal, absolvent JAMU, psal předtím muziku pro brněnské divadlo poezie X61 a též zhudebňoval básně Jacquese Prevérta. S Vodňanským nejprve složili několik písniček pro rozhlasové pohádky. Od roku 1964 už coby duo vystupovali s pásmem slovních hříček a písniček.

Všimnul si jich divadelník Ivan Vyskočil a pozval je k hostování do Reduty, kde vytvořili svůj první samostatný program Secese – Recese aneb Dvakrát dva. A začali se také objevovat v televizi. 

Z Reduty přešli do Činoherního klubu, kde měl v květnu 1969 premiéru jejich nejznámější program: S úsměvem idiota. Ten jim přinesl skutečnou popularitu. Následovaly EP-desky Aristokrat a Bonton včetně singluLetadlo je velký pták. Dva další pořady Hurá na Bastilu a S úsměvem donkichota se taktéž podařilo dostat na dlouhohrající desku.

Lidé v jejich skladbách hledali jinotaje. „Po letech se mi přiznali moji blízcí přátelé, proč chodili až notoricky na každou reprízu S úsměvem idiota. Prý chtěli být u toho, až nás budou zatýkat přímo na scéně,“ vzpomínal později Vodňanský.

Cenzuru podle něho nejvce dráždila píseň Vědecký kongres, i když jako provokace vůbec zamýšlená nebyla. „Začíná to ‚Zase zasedá vědecký kongres‘, zpívá se tam jenom o kongresu, protoplazmě. I pořadatelé nám naklonění nás ale prosili: ,Nezpívejte tu písničku, vždyť víte, že zítra začíná sjezd komunistické strany,‘ báli se, že lidé se začnou smát,“ vysvětlil.

Jak mi dupou králíci

Účinkování v Divadle hudby s revui Zuzančino tajemství aneb Delikátní deštník je svedlo dohromady s karikaturistou Vladimírem Jiránkem, který se opakovaně postaral o výtvarný doprovod písničkářského dua. Mimo jiné i při programu Králíci pokusní z roku 1974, z plakátů pak vznikl večerníčkový seriál Bob a Bobek (k němuž hudbu napsal Skoumal).

Vodňanský psal scénáře, říkánky a texty, Skoumal skládal hudbu. Ve svých písničkách, v nichž bylo přítomné příznané divadelní diletanství, na první pohled zesměšňovali sami sebe, na druhý cokoliv. K nejslavnějším písním dvojice patří Mauglí, Maršálové, Ukolébavka pro hysterku, Markýz de Sade, Horké letní odpoledne nebo Jak mi dupou králíci, kterou Vodňanský označoval za svou osudovou.

Texty Jana Vodňanského jakoby šly zevnitř jazyka, hledáním slov, která se dobře rýmují, ale najednou rým prozradí něco o skutečnosti, co je tak pravdivé, až se toho může někdo trochu leknout.
Pavel Klusák

„Krátce poté, co jsme ji uvedli v Činoherním klubu, přišel do normalizačních novin Tribuna dopis od udavače. Bylo jeho přesvědčení, že lidé tomu tak tleskají, protože to zpíváme na komunistickou kultovní píseň Přes spáleniště, přes krvavé řeky. Ale nebyla to pravda, zpívalo se to na původní Skoumalovu melodii. Nicméně v těch novinách to vyšlo pod nádherným titulkem Jak dupou pravičáci. Ta píseň pak byla přeložena po sametovém převratu do různých jazyků. Zazněla anglicky, rusky, francouzsky i čínsky,“ uvedl.

Vedle písniček se Vodňanský se Skoumalem pouštěli při představení i do parodií na reportáže nebo přednášky (třeba Vodňanského filozoficky fundovaná analýza Disneyova filmu Sněhurka a sedm trpaslíků) a připravovali také katalogy neveřejných vernisáži fiktivního výtvarníka Bedřicha Bobše.

Vodňanský občas psal i pro jiné. Otextoval například na hudbu Vladimíra Mišíka písničku Já mám schůzku o půl páté.

Po podpisu Charty

V roce 1976 navštívil Vodňanský v USA jednoho ze svých vzorů, Jiřího Voskovce. Po podpisu Charty 77 o rok později byla dvojici částečně zastavena činnost, přesto vytvořili několik zájezdních programů (V + S u tabule, V + S na počkání a poslední Život a dílo). 

Úřední zákazy a také umělecká únava ale spolupráci ovlivnily, Vodňanský se Skoumalem se proto dohodli, že se v létě 1981 rozejdou. „Nikdy mezi námi nebyl žádný zásadní osobní konflikt, proto jsme náš umělecký rochod oslavili jako lekci toho, jak se mají dvojice rozcházet na scéně. Vytvořili jsme pořad Život a dílo,“ upřesnil Vodňanský. Všechny reprízy ale nestihli odehrát, celorepublikovým zákazem vystupování jejich rozpad předběhnul režim.

Nahrávám video
Dokument Vodňanský & Skoumal – Všechno je proměnlivé
Zdroj: ČT24

„Občas se vynořila možnost hrát mimo Prahu, protože na studentských kolejích bylo hodně klubů, kde mladí rádi riskovali a měli rádi zakázané nebo polokazákazné autory. Třeba v Bratislavě nebo v Žilině jsme měli nejlepší publikum, výbušné kotle,“ popisoval dobu po zákazu Vodňanský.

V dvojici s Přemyslem Rutem také vystupoval v pořadech pro děti a občas i neoficiálně sám. Klavírní doprovod pak zajišťovali Martin Zákravský nebo Ivan Mizera, na pódiu si zazpívali třeba ještě Světlana Nálepková nebo Magda Křížková.

Autor pro děti a filmový psychiatr

Jeho „dospělé“ texty byly tehdy šířeny samizdatově. Vrátil se ale k psaní pro děti. Za sebou už měl oblíbený příběh Šlo povidlo na vandr. V druhé polovině osmdesátých let přidal knížky Hádala se paraplata nebo O slonovi, který utekl z každého obrázku. Pro děti psávali i se Skoumalem, nejznámnější je zřejmě Když jde malý bobr spát. Oblíbená je také Splašil se kůň našíř, k té hudbu složila Hana Navarová.

Objevil se také coby psychiatr ve školním filmu Jana Hřebejka Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít, roli dostal i v Křístkově dramatu Zvířata ve městě.

Po revoluci pedagogem

Po roce 1989 duo V + S na krátký čas obnovilo činnost. Těsně po revoluci vydali nahrávku Večírek rozpadlých dvojic. Především ale začaly vycházet knihy s Vodňanského texty. 

Oblíbený textař také mimo jiné učil kurzy tvůrčího psaní na univerzitě v Iowě a na Fakultě humanitních studií UK vedl seminář literární tvorby.  Kromě pražských divadel vystupoval i pro krajany v zahraničí.

Vodňanský se vyjadřoval k aktuálním politickým tématům. V roce 2003 podepsal prohlášení S komunisty se nemluví.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Historickým městem roku 2025 je Náměšť nad Oslavou na Vysočině

Titul Historické město roku 2025 získala Náměšť nad Oslavou. Cena je odměnou za využití peněz na obnovu památek z programu ministerstva kultury. Ocenění převzal starosta Jan Kotačka (Spolupráce – aktivity).
16:18Aktualizovánopřed 36 mminutami

Zachytil dobu, kdy v Praze „žil divadelní bůh“. Fotograf Koudelka pokřtil publikaci Divadlo

Nejvíce proslul svými Cikány, Invazí a Exily. Počátky kariéry Josefa Koudelky jsou přitom pevně spjaty s pražskými jevišti. Asi nejslavnější žijící český fotograf a jediný tuzemský člen prestižní agentury Magnum Photos ve svých osmdesáti osmi letech osobně představil soubor snímků z 60. let.
před 7 hhodinami

VideoPřed 70 lety přišel na trh první videorekordér

Před 70 lety se začaly používat k záznamu obrazu dvoupalcové, zhruba pět centimetrů široké magnetické pásky. Na trh tehdy přišel první videorekordér. Vynalezla ho americká firma Ampex. Technologie byla určená hlavně pro televizní stanice, časem se ale dostala i do domácností. Přístroj výrazně zjednodušil záznam televizního vysílání. Do té doby se totiž živě vysílané pořady mohly zachycovat jen ve speciálním zařízení na tradiční filmový pás. V polovině šedesátých let se první studiové videorekordéry dostaly i do Československé televize. O podrobnostech této technologie hovořil v 90' ČT24 dramaturg a scénárista filmu Králové videa Petr „Hrošík“ Svoboda. Pořadem provázeli Mariana Novotná a Daniel Takáč.
před 8 hhodinami

VideoGenerace si někdy přestávají rozumět, říkají k proměnám češtiny jayzykovědci

Odborníci z Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) už přes osmdesát let zkoumají vývoj slovní zásoby českého jazyka. Třeba to, jak do češtiny pronikají cizí slova nebo jak mluvu mladých ovlivňuje internet. Vývoj a proměna jazyka je podle nich naprosto přirozená. „V poválečném období měl vliv na češtinu ruský jazyk, v současné době určitě jazykem číslo jedna, který má vliv na češtinu, je angličtina,“ přibližuje Michaela Lišková z oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ. Problém je podle jazykovědců v tom, že někdy si generace mezi sebou přestávají rozumět.
před 10 hhodinami

Dominanta nad Plzní má prvního kastelána a novou expozici

Zřícenina hradu Radyně ve Starém Plzenci u Plzně má poprvé v historii svého kastelána. Město získalo pozdně gotický strážní hrad postavený ve 14. století za vlády Karla IV. v roce 1920. Zříceninu, zdaleka viditelnou dominantu okolí, chce město za desítky milionů korun revitalizovat, už zadalo studii úprav. V letošní návštěvnické sezoně nabízí památka novou expozici.
před 23 hhodinami

Slovenští herci odříkají spolupráci s veřejnoprávní stanicí. Ta mluví o polarizaci

Ve slovenské kultuře pokračuje napětí. Někteří herci se rozhodli nespolupracovat s tamní veřejnoprávní televizí a rozhlasem, vedení stanice hovoří o zbytečném polarizování společnosti. Přetrvávají také výhrady části umělců vůči ministerstvu kultury v čele s Martinou Šimkovičovou. Kritika se dotýká možné cenzury, změn v podpoře umění i personálních čistek.
včera v 16:03

Kdo platí, rozkazuje, míní o financování ČT a ČRo Havel. Politizace není cíl, říká Šťastný

Vládní koalice představila návrh, podle kterého financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) přejde na stát. Podle předsedy TOP 09 Matěje Ondřeje Havla je cílem vlády dostat média veřejné služby pod politický vliv. Řekl to v Událostech, komentářích moderovaných Lukášem Dolanským. „Naším cílem nikdy nebylo jakýmkoli způsobem politizovat média veřejné služby,“ uvedl naopak ministr pro sport, prevenci a zdraví Boris Šťastný (Motoristé). Hosty byli také generální ředitelé ČT Hynek Chudárek a ČRo René Zavoral.
včera v 09:26

Sorrentino má rád momenty zastavení, říká střihač jeho filmů

Festival Dny evropského filmu se letos věnuje tvorbě italského režiséra Paola Sorrentina. Jak se spolupracuje s oscarovým režisérem, popsal České televizi jeho dvorní střihač Cristiano Travaglioli. Mluvil o přístupu Sorrentina k filmu i o natáčení seriálu Mladý papež.
14. 4. 2026
Načítání...