Propracovaná světelná kompozice je tím prvním, co zaujme na snímcích Stanislava Tůmy. Práci se světlem přikládal mimořádný důraz. Ať už zachycoval v sedmdesátých letech českou hudební scénu, po odchodu do Švédska vystavoval v evropských galeriích, nebo po návratu do Prahy našel své téma v zákoutích Malé Strany a Hradčan. První velkou souhrnnou výstavu jeho děl připravila nyní pražská Leica Gallery.
Fotograf Stanislav Tůma používal světlo jako nástroj
Stanislav Tůma (1950–2005) měl zmapovanou každou denní dobu i roční období. Věděl, v kterou hodinu získá na kterém místě to nejlepší světlo. V létě kvůli nevyhovujícím světelným podmínkám nefotil vůbec, zato podzim pro něj byl ideální. „Na světlo při záběrech čekal, dělal si poznámky, kdy je nejlepší, ve svých fotografiích využíval stíny – světlo pro něj bylo nejdůležitějším nástrojem,“ potvrzuje kurátorka Eva Heyd.
Tůmu fascinovala česká fotografická avantgarda. Částečně na ni navazuje, zároveň se ale od ní odlišuje. Už třeba fotoaparátem, který používal a který se shoduje s názvem galerie. „Pracoval s Leicou. Tento malý kinofilmový fotoaparát mu umožňoval absolutně uvolněné zpracování námětu. Fotografové české fotografické avantgardy pracovali většinou s velkým formátem,“ upřesnila kurátorka.
Stanislavu Tůmovi je často přisuzován přídomek „fotograf Malé Strany“. Jeho portfolio je ale mnohem obsáhlejší. Zahrnuje také detaily venkovních a vnitřních prostor i akty nebo portréty přátel. Výstava s názvem Roky měřené světlem je představuje do 3. března. Návštěvníci mezi nimi nenajdou žádný barevný snímek. Za pravé umění Tůma totiž považoval jen ty černobílé.
Výstava fotografa světla Stanislava Tůmy (zdroj: ČT24)